Anotace: Jarní myšlenky psané na okraj několika projektů... vlny které se udrží mrazivé a volné jako skuliny po boji mezi nebem a zemí...
Plejádoskopy/Astronapalm/Nádraží Periculno
Jsem, i nejsem, vytvářen.
Cítím se vykloněn.
Plejádomrda, astrónapalm,
Arakhronae, Vaethx, lithiové nebe,
Vulnerabilium pozornosti, ad adjectum selectum,
Symetrie volumetrické granulární syntézy bytí.
Zářivá anekdota o vnitřní energii,
ze stavů smrti,
Oplodňovatelka hvězdy sedmé magie
- bezpočáteční Film pozorovatele z Alpha Centauri.
Oktoehedrální dozimetr snil o absolutní Performaci
- zmražené ticho odevzdanosti souladné splavnosti,
souklíčí dechů - Due Pangea Arché
Pramínky očí třetí tercie mozků,
podněcovatelé budoucnosti: 12,000,000,000.
arcicherubíni z Visiontóä,
dostřeďují supercelestiální lalůček,
organická promítačka Japane'árium,
spojena do projektů planetární tajemství synkopy
- inkupus flegmaticus flaucius. '
--------- --- --- ----------------------------------
...
Plejádoskopy
Mezopotánsko družstvo úsvitů,
kapituluje před nádherou,
v oku nespatřeném,
ohrožených druhů,
dosud fiktivních.
Jako tento Vesmír.
'otáčejíc se za svou osou'
'kým létám' 'čím se stávám?'
Preambule architektonické tuniky,
bratře, nad čím dumáš ?
Jsem-li mimozemšťan, z astrofyzikálního hlediska,
toho nemohu vypovědět mnoho, laryngální signály aurální -
i to něco málo co vím, co o sobě vím, postrádá prostřední stopy,
jakéhokoliv příběhu, který by nezmizel s představou tiché antilopy.
Hlavní rozměr, narace evoluční -
vyvíjející perisculy lidstva, mimo sběrnice vyspělejší civilizace,
zřáosí sedmivlnné kanálové komunikace.
Mám-li stroj času, experimentální prototyp,
nejsilnější halucinogen ve středočtu, epopej galaxií,
za evokací ech, teleportující se larvální dozimetr
- můj zadavatel mise 'hierofant kvót obludária'
Archaické Já Ortronomei, astrální letopočet nula.
Ortronomei iniciuje zplození,
Centrální časoprostorový most přes Antarktidu,
aby rozžehl slunce synů a dcer tisíců,
Slunce nad fraktálním plánem,
rekonfigurace kontinentu ...
... model Atlantida.
Astronapalm
Kvído si přál být Antropo-ferencí,
entitou s bytostí kostí morku
snící o vinylech
s materiální diferencí.
Jednou mne jeden nebo nikdo
z Vás
pozve na kladku,
úlohu času o šíření zvuku,
ve druhohorním a třetihorém prostoru.
Sotva se Člověk odhodlal, opustil jeskyně,
vzlétal a učil se přemýšlet, rozumět sílící změti své nervové kabeláže,
Člověk tak začal přemýšlet, velký člověk snící o ideách,
o evoluci zvuků za Vesmírného rozpuku,
zvuků změn doprovázejících kolonie Vědomí.
Na jedné expedici holograficky ožíval jaspisový nápis:
„Juxtapozice prázdných vizí, oceánie inkoncepcí v recepci pozorovatele,
vstupujeme do éry - vstupní bezpřítomné vyznání - experimentální Jodoverse“
Hra o nejvznešenějšího fraktálního prince,
počala sebe samu.
Muzeum Vědomí
je evolucí původní vibrace - těl zvuku
budoucí generace obrazu a vědomí zvuku -
A juxtapozice interferencí
se vzorci o zrodu vnitřní energie. Záměna za druhou. Céčka v Pýthiovém oparu.
Nádraží Periculmo;
Bezdeché moci středozemního stoupání moře,
hrající harmonika při dotéků skal a vln,
Oaxaca harfa ve vlasech vizionáře, hypnóza věků nezrození.
Ve zjevné permutaci létajících Voyagerů budoucích astronautů naseberození,
potomci jedenácté dekády, perikulární mise nové milénium,
objev Aladinova Periskopu, první objevitel,
jež pohlédl do středoskopu,
milodary téhož roku,
předstupuj zázračná technologie...!
On, nezpozorovál lemem světla za ohyb Vesmíru,
uviděl napatrné záhyby stránek kroniky Lidstva,
nezpopelněné jitra všech zaoceánských plaveb plamenů.
Uviděl těla ruin pověšených ve vznešené sakuále rozdvojených A'ortů,
nařízlé ponoukání čoček transpojitosti, výdutě mezi dveřmi latentních objektivů.
Člověk dnes je zítra, budoucí okamžení, bezpřítomné zpřítomnění, vrchol nezrození v činu,
s náruživou delikátností si pochutnává na látce, z níž utká primordiální podušku ve Vesmír,
V esenci oboustranné smyčky reflexí na počátku a konci historie času, historie Hindu a bezpočátků,
hibernované kořeny těles, neviditelné mapy vyhynulých druhů, ocásky světelné tercovnice paměti.
Centáurion
Polohocit IX., první paragraf nové Země, sepultura deset.
První tekutý imprint ve stojaté vodě,
lavinové frekvence naloděné synchronicity jevů -
Paranormální fenomény jako skupinová teleportace,
ušlechtilý sen o mladém cestování ve starém tunelu času,
kvantová telekineze, warpová fluktuace okének poznatelné viditelnosti oprostoroví.
Viskonzivní působení spinů na dálku,
rozměry a galvanizace textu, na délku jednoho rovnoceného fragmentu Universa -
počátek bezkonečnosti, lem v dataprozódiu moří osobností.
Cesta ven vede s plodinou dlaní hojnosti,
vyslečená podstata nesčíslných propojí buněčné mocnosti,
a Ty se znovuprobudíš do vášnivé horké páry neutlumených vypařování čísi Mysli.
'Collosianis:'
Předchůdce ochránců artefaktů vysoké důležitosti rozbřehů sil v celém Vesmíru,
pramenící tok ingrediencí, z něhož vzchází lidský počátek,
pravda o lidské expanzi, sounáležení segmentů orozených, orbou v Tvořivé ornici Budoucích.
Mýtičtí hrdinové se loučí se svobodou, zahradou kosmického božství.
Naděje, že C vyplní předurčený osud, je stále vysoká,
smí-li se člověk pídit a dolévat vítězství,
na úběží portálů vlastní podstaty.
Síla neběží s esencí, tokem příčných lan tkaniva, z něhož píši tento Sen.
Prohlášení kapitána Fun'kraina: 'V celé evoluční dynamice musí býti skrytá magnituda,
přirozeně skrytá, vrozená magnitura, překvapující fází děje, jež sledují větvení,
s vyšší přesností, než je dalekosáhlost emanací, nepřepojených manifestací,
Vypuštěných u stadionu v manifestáriu Objectivisna.'
Loďka a my v ní
...a ještě plachty dvou set milionů bdících Myslí...
Nositelé Nasilakratrechus sylyadresssis vně samého okruhu vědomí
proudí duše a vpů těl znamení,
odpověď nepříchází, jsi rozpomněn.
Microgómenés v Macroplástvi
Ložiska životů sluncí
solné jezera superpozic
septima solární superexplozí
Jsoucí Jehova a astronapalm
silná martýria zápachu
recepce čtyřnohých bytostí
Vůně čtyřhrotého světla
cirkulace svobody sedmi
akt tisícekvětého dnu...