Vnitřní zákon duhy

Myriado úsvitu, vesmír byl zničen za úplňku a znovu vyznamenán. Vzal jsi na sebe podobu tekutého virtuálního těla, pozrel jsi svate ostatky vzacne bohyně, byliny z Oaxacy, její entheogenni děloha shořela ve tvých útrobách, sustive šupiny starší než řeč člověka se vyrojili a proklaly tvůj imaginativni prostor. Klenba nebes se zalila vykrojenou, zrcadlici se piruletou mysli, jako na počátku Stvoření.

Uvnitř entheogenni dělohy byla vůně spálené synteticke tropické zahrady, jako ovoce zakázaného podhůří. Vzácné ostatky svatého těla organické, rostlinné bohyně se rozpinaly do všech částí Života tvárné existence,  jako biotopy v endogennich tunelech reality, až k nemyslitelnym rozměrům a dimenzim. Až ke vnitřní emergentni mandale, k samotným prurvam primordialniho chaosu.

Cítil jsem její puzeni ve mne jako nevyslovny zákon katalizujici vše živé naproti smrti, vše vitální proti zániku, vše extropicke proti faktům neomylne a neustupne mapy entropie budoucnosti. Hlad a nenasytna touha po vědění v individuálním mýtu jednotlivce, v iluzi hmotné odlišnosti a odloucenosti stinu a síťových síni v řádu několika desítek dekalku světelných let. Panorama panujicich nadpřirozených podmínek mezi vesmirnymi segmenty a lucidni září temno snové bohyně uvnitř vnitřní spirály zákonů duhy.

I veskrze pozitivní aspekty byti, koexistovaly ve mne jako bájná chiméra, nevykorenitelny druh elixiru mnohoznacne energie, fosforeskující nad vesmiry a jeho modře zhnouci floskulni orbituely. Až nyní v opone pozehnaneho záblesku vnitřních pohnutek odrazenych komiksem dějin, vidim vnitřní etické zrcadlo duše tech bytosti neposkvrnene. Její součástí byla i efemerni mysl dozadujici se spravedlnosti na misce polotekutych vah.

Každý kdo měl douskem spalujici zlocinosti odvahy nahlédnout a s velkým úsilím si privlastnit kousíček jejího posvátného těla, podle vnitřního práva a zákonu planetární duhy, dle entheogennich polibku dělohy, mel navrátit část svého těla a života do pohárů svetlocive odpovědnosti za tato odvracena jednání mysli. Jako chatrný koráb zmitany v dejinnem sedle.

Neprostupnost metafor se valí na vnější zeď prostoru, abych  vypověděl skrze kanon myslenkovych forem majici povahu halucinace, jak selestiva děloha prostorocasu fluida uplatnila zákon na lidských obětech, obětech segmentarni aury zdroje, zdrojového kódu vesmíru, na kterém je postavena tato realita, tato jediná iluze a byti všech typů podstat ve svých postavách a podstavcich. Části v částech jejich tel nasobene v retezcich a řetězech částic až do úplného počátku. První vidouci fraktal magického krále nemohl zahlédnou opičí tyl na počátku evoluce. Byl to proradny a prohnany incest na momentální mentální imaginaci.

Dílo žilo však v přítomnosti a žezlo ukryté hluboko v hrudi a ve střevech se dal valilo po menhirech, jež byly dříve dílem lidské konstituce, nyní zarustajici do sebe, jako vegatativni údy ve visceralni džungli pocitku, promnenujicich se ve vzorcích a metamorfozach až k mytickym rovnicim o podstatě času a prostoru, který v oválné pracovně mysli zkoumá ten samý subjekt, který je z malých atomů složený. Jsme ze stejných tkaniv jako naše atomarni sny o nezrozeni.

Vzácná a substance obdarujici vnitřní bohyně, rodici v sobě samých ty stejné, beztvarne a sebe-zrcadlici a v sobě se promnenujici bohy, byla tak objevena, byla tak souzracena mnoha sty marionetami pavich oči rotujících kolem koaxialni věčnosti, kolem dynamické síně, kde všechno vědomí se navrací k vnitřnímu tělu zákona duhy. Toť nemyslitelné božství experinalniho principu Živých.