V pasti

 Ptáte se mě, proč jsem nešťastný? Protože ani jedna živá bytost na téhle zkur*ené planetě není svobodná. Ať už žijem v jakékoliv formě demokracie, či jakékoliv jiné formě vlády, nikdy se nedokážem plně odprostit od těch nejzákladnějších, zvířecích pudů. Vše, co děláme, říkáme, myslíme si, chceme nám ve výsledku přinese stejnou míru požitku, jako i té nejprimitivnější formě života. Vše, o co se snažíme, spěje ke stejnému konci a jestliže se od toho nějakým způsobem odtrhneme, dostaneme pomyslnou ránu, která nás nasměrovává k boji s nepřáteli, k soutěžení s ostatními a k šukání. A jestliže tu ránu i přes tohle všechno ignorujeme, skončíme po kolena ve sra*kách, protože jsme se odprostili od již předem určeného cíle, který nelze přetvořit. Z takových sra*cek  vede jen jedna cesta ven a nikdo na světě nedokáže alespoň popsat, jak ta cesta vypadá. Myslíme si, jací jsme alfa tvorové, bohové inteligence a kdo ví co, ale čím se opravdu lišíme od zvířat? Většina našich bratrů a sester se snaží jen přežívat a hrají pěšáky pro pár vyvolených, kteří je dokážou ovládat, avšak i ti vyvolení vše dělaj jen pro to, aby nakonec obklíčili krále dalšího vyvoleného a omr*ali jeho královnu. 

Stačí Vám taková odpověď?