Nesčetně přátel říká:
Orlík nemá chybu. Občas si ho pouštím i dneska.
Inženýři, umělci, podnikatelé, manažeři.
Starý i mladí jsme kamarádi, u stolu nad pivem máme se rádi!
Holá hlava zdobí nejednoho z nás
Pištivý ženský hlas trochu hysterické kadeřnice: Tak jak to chcete?
Nahraně hluboký stydlivý hlas mládence: Trojkou...
Stal se notoricky známým dialogem
Jindy jeden z nás doslova cituje:
Se starejma časama jděte se vycpat!
Jak zpíval Orlík, dodává
a rovnou vysvětluje důvody
že se nemá cenu ohlížet zpět a
unikátní okamžik přítomnosti
nestavit vedle neexistující minulosti
A mně dochází:
že Orlík
tehdejší jednoduchá revolta
nezatracovaná jen v nejnižších vrstvách společnosti
(člověk bez ambicí, co jen kulil oči, předmět vláčení)
kde mínění okolí o nich samotných nemělo váhu
(už totiž nebylo co ztratit)
autorita, moc, prestiž
tehdy začínaly být důležité pojmy
které ovlivňovaly chování všech
a způsobovaly rozevírání nůžek -
- osobně se všech dotýkaly
že ten samý (sic!) Orlík
se stejnými texty i akordy, stejnou kvalitou hudby
nezměnil jen nosič
(z tajně nahrávaných kazet
na reklamou prohnilý portál youtube)
ale obecenstvo
posluchače, fanoušky, a dokonce zastánce!
Ano, teď to vidím už zcela jasně:
Orlík je nyní hudbou intelektuálů