Cena za uznání

Asi jsem nikdy nechtěl nic jiného než uznání. Ale cena, kterou za to musím zaplatit je příliš velká.

Chcete mou ruku? Není problém tady máte. I ty druhou? Klidně, to ještě zvládnu. A co oči nebo nos? Ty také. Postarám se o sebe, jsem přeci silný. Musím být!

Nepotřebuji cizí pomoc. Mohl bych pak znít jako slaboch. A i kdybych si o ni řekl, můj zrak, sluch ani hmat mi to nevrátí. A co nyní…i přes to obětování, jsem nedosáhl ničeho. Jsem jen ten, který ztratil smysly v nekonečném honu po dokonalosti a uznání….

Teď už jen přemýšlím…stálo mi to všechno za to?