Trilogie teorii

Teorie vzniku času

Čas bereme jako součást života a jako veličinu, která nám z chaosu dělá pořádek.

Ale jak to všechno začalo?

Kdysi dávno si nejspíš pračlověk, nebo někdo jemu podobný, všiml, že se den mění v noc a pořád dokola. Zvykl si na to, že přes den něco dělá a v noci spí.

A tak se z toho stal zvyk, který se opakuje dodnes.

Pak si někdo všiml, že po několika dnech se v noci objeví měsíc a zase se to opakuje.

Takto nějak lidé začali vnímat dnešní čas, ale byl to jen jejich zvyk vnímat tento cyklus pořád dokola.

Přes den něco dělat a v noci spát.

Po čase si pak někdo všiml, že přes den se stín pohybuje a to vcelku pravidelně. Tak zapíchl do země kůl a začal na něj dělat čárky.

A tak se začal definovat prapředek času.

Postupem vývoje se lidé začali více věnovat určování času a vznikaly různé pomocné nástroje, které určovaly, kdy je kdy, a kdy bude třeba oběd.

Byl to dlouhý proces, než se jednou do jedné rovnice, kde bylo potřeba dodat pomocnou konstantu, přidal prvek, který určil, za jak dlouho něco bude, nebo kdy tam člověk dojde.

Pak se začaly dodávat hodnoty času, aby se upřesnilo, jak čas jde stále dopředu. Přesněji se určovalo, kdy se má co dělat a kdy má člověk jít spát.

A tak se ze zvyku stal řízený chaos a snaha dohnat čas.

Čas tedy vznikl ze zvyku, kdy se měnil den a noc, a poté byl dosazen jako pomocná veličina do rovnice, aby vše začalo dávat smysl a řád.

Teď tedy vše teoreticky řídí atomové hodiny, které jsou základní konstantou času, od které se vše odvíjí a podle které se porovnává čas na Zemi i ve vesmíru.

I život všech lidí na Zemi v různých časových pásmech.

Takže atomové hodiny vznikly ze zvyku den a noc a z prapůvodní pomocné konstanty pro různé výpočty, které daly jméno času.

Čas je tedy veličina, která zdánlivě má z chaosu udělat pořádek, ale postupným vývojem lidstva se z času, co měl dělat pořádek, stává řízený chaos.



Teorie tmy

Vše se točí kolem světla, ale je opravdu světlo to, co si myslíme, že je ta hlavní veličina?

Počítá se se světlem jako s přirozenou mocí pro život, teplo a světlo.

Jenže co když je to jinak?

Proč je ve vesmíru tma?

Co když vypínačem nezapnete světlo, ale zapnete tmu?

Co když právě tma je to, co brání světlu, aby nám neublížilo?

Co když je tma ve vesmíru zdrojem ochrany a tlumí světlo, aby nezničilo vše?

Vše vzniklo velkým třeskem, což je obrovské množství energie, která stále existuje a nekončí, protože jinak by se vše zastavilo. Je to stálá energie, která hýbe vesmírem.

Jak se ale tahle energie může korigovat?

Co když je to právě tma, která energii pohlcuje a udržuje vesmír v chodu?

Třeba naše Slunce je zdroj světla a tepla, ale jak drží pohromadě?

Je to žhavá koule, na jejímž povrchu dochází k neustálým explozím. Jak může něco tak explozivního a žhavého držet pohromadě?

Kolem Slunce je jen tma.

Tma je kolem každé planety či hvězdy, tma je všude. Světlo se musí tmou probít, aby někam dolétlo.

Světlo jedné hvězdy třeba letí statisíce let, než je vidět ze Země, a ta hvězda už ani nemusí existovat.

Jak to, že světlo musí mít energii, aby mohlo putovat tmou?

A přitom tma je podle vědců nic.

Kde bere Slunce tu energii?

Co když Slunce čerpá energii z velkého třesku a tma kolem něj ji reguluje?

Slunce má přece konstantní energii, kterou vyzařuje do okolí.

Podle vědců platí, že čím dál je planeta od Slunce, tím nižší je na ní teplota.

Ale co když to není jen vzdálenost, ale právě tma, co ovlivňuje teplotu?

Všechno, co existuje, má nějakou energii – ať už je to planeta ve vesmíru, nebo obyčejná lampička doma na psacím stole.

Ale tma prý nemá žádnou energii, a přesto existuje.

Světlo potřebuje energii, jinak je tma.

A co černá díra?

Není to jen koncentrace tmy, neboli energie tmy?

Zdroj tak silný, že pohltí jakékoliv světlo.

Nemůže to být právě ten zdroj, který reguluje tu obrovskou energii, co pohání celý vesmír?

Tma je všude a obklopuje vše. Nepotřebuje žádnou nám známou energii, aby existovala.

Co když právě tma drží pohromadě Slunce, které nám dává energii pro život?

A co když tma mezi Zemí a Sluncem funguje jako filtr energie?

Co když nám tma pomáhá být naživu?

Co nás drží na Zemi?

Vědci to nazvali gravitací, ale moc o ní neví. Jsou to jen teorie.

Co když je to díky tmě, která obklopuje naši Zemi?

Co když ta síla, co nás drží na Zemi, není gravitace Země, ale antigravitace tmy?

Takže nás k Zemi nepřitahuje gravitace, ale tma nás k ní tlačí.

A co jádro Země, které je také žhavé?

Nemůže ho tma držet pohromadě stejně jako Slunce?

Už v historii se lidé zmiňovali o temné energii, kterou používali čarodějové a temné bytosti.

I zlo se prý zrodilo ze tmy.

Co když ale ty temné bytosti a úkazy ve tmě, nebo ta světla, co se pohybují šílenou rychlostí a mění směr jak se jim zlíbí, nejsou nic nadpřirozeného?

Tma je filtr a občas se stane, že i filtrem projde něco, co tam nemá být.

Co když to, co lidé vidí ve tmě, není nic jiného než pokus světelné energie prorazit tmu?

Co když jde jen o narušení tmy, když na určitých místech oslabila a zničující energie na chvíli prosvitla skrz tmu?

Takže tma musí mít energii.

Není to jen prázdnota.

Tma prý není hmotná. Ale ani světlo není hmotné.

Světlo se může změnit na laser, který dokáže ničit, ale potřebuje k tomu spoustu energie.

A co černá díra a laser? Kdo by koho pohltil?

Co když i tma se dá zkoncentrovat, aby mohla ničit?

Když to umí černá díra, proč by to nemohlo fungovat i v menším měřítku?

Co když tma zabraňuje zničení a podílí se na životě a regulaci vesmíru?

Světlo na konci tunelu – věta, která dává naději.

Ale co když tma je život a to světlo na konci je konec?

Proč lidé spí v noci?

Ano, kdysi neměli světlo a tak nebylo na nic vidět.

Ale co dnes, kdy je světla dostatek?

Ve dne se lidem většinou špatně spí.

Co když to souvisí s temnou energií?

Přes den je moc světelné energie, ale v noci tma tuto energii tlumí.

A tak člověk může lépe spát a nabrat energii na nový den.

Pak je tu ještě něco silnějšího než tma.

Temná hmota – koordinátor galaxií a celého vesmíru.

Udržuje galaxie v harmonii a souladu.

Je zodpovědná za rozpínání vesmíru a udržování světelné energie na uzdě.

Takže je opravdu světlo to dobré a tma ta zlá?

Nebo jen to neumíme vysvětlit, a tak to automaticky považujeme za špatné?

Tak čeho je teď potřeba se bát?


Teorie všeho

Jak to všechno začalo?

Proč je vše jen o pozorování, intuici a nutkání všemu dát řád?

Moje teorie vzniku času je začátek toho, co dál pokračuje v iluzi poznání a pochopení.

Je vývoj lidstva, jakým se ubírá, správný, i když vznikl z jednoho zvyku, do kterého se vsunuly pomocné veličiny, aby vše dávalo smysl?

Člověk si své okolí od dávných věků přivlastňuje a všemu dává svá vymyšlená jména.

Vše, co objeví nebo najde, přiřadí ke slovu význam.

Co bylo prý první slovo?

Prý to bylo slovo Bůh.

Takže Bůh je jen slovo, které dostalo význam, aby bylo možné ovládat lidi a vést je ke správnému životu.

Víra podle mě vznikla z příběhů, které povýšily toto slovo na filozofickou ideu o ovládnutí mysli.

A protože je to jen slovo, nemá smysl diskutovat o jeho existenci.

Takže zase si to vytvořil člověk, aby vysvětlil, co nechápal a čemu nerozuměl.

Je tedy možné, že vše, co v této době tvrdíme a čemu věříme, je pravda?

Nebo je to jen sled kdysi vytvořených pomocných veličin, které používáme a zdokonalujeme jen proto, abychom chápali vše kolem nás a vesmír?

Je periodická tabulka prvků to, co je, nebo to jsou jen vymyšlené názvy, které mají rozlišit rozdíl mezi jednotlivými prvky tím, co je co?

Vše je jen pro naši mysl, do které nám od mala nalévají to, čemu máme věřit podle něčeho, co bylo jen vymyšleno.

Náš svět a planeta jsou v otroctví atomových hodin, které vznikly zvykem.

Kterými určujeme svět kolem nás i ve vesmíru.

Naše planeta se jednou za 24 hodin otočí kolem dokola a to určují atomové hodiny.

Jenže jiné planetě to trvá třeba o 40 minut déle, a zase to určují atomové hodiny na Zemi.

Takže vše je jen srovnání podle atomových hodin, ale co když vesmír funguje jinak, a tím pádem nemůžeme říci, jak funguje a jak to vlastně s vesmírem je, když si vědci do teď pomáhají a vsouvají do svých rovnic pomocné veličiny?

Vždyť atomové hodiny byly odvozené od zvyku, kdy se měnil den a noc.

Takže i má teorie tmy je jiný úhel pohledu a nikdo mi to nemůže vyvrátit.

Takže naše teorie všeho je jen to, co jsme si vymysleli, a proto ji nikdy nemůžeme objevit.