Teorie zamrznutí lidstva

Úvod

Moje myšlenky, co proudí v mém světě v mé hlavě, mi pořád nabízejí různé nápady, témata a teorie, kterým bych se měl věnovat do hloubky a pochopit tak smysl toho, co, jak a proč.
Můj pohled je, jak se zdá, odlišný od ostatních, a proto se snažím pochopit, proč mě nikdo nechápe.
Ale jen má mysl mi dává inspiraci a i částečné odpovědi, které vyvodím z logiky chaosu v tom množství myšlenkových dat a jejich toku různými směry. S dalším větvením, kdy na každou otázku vznikne další otázka i s několika podotázkami, se mi pak postupně rozvíjí směr té dané myšlenky.
Tímto se snažím si odvodit a zdůvodnit můj úhel pohledu na svět kolem mě.
Kde se dějí věci, co mé mysli s jejím logickým chaosem nedávají smysl, i když ostatním ano.

Je to nekonečný kompromis mezi mým myšlenkovým světem a světem, ve kterém žiju.
Jsem součástí lidstva, které by se mělo vyvíjet a obohacovat svůj druh darem vedení a pokroku.
Ale po dlouhé úvaze a shromáždění informací a jejich logickém přehodnocení jsem dospěl k teorii zamrznutí lidstva.

Je to proces evoluce – tedy podle Darwina – a podle jiných jen experiment, kdy bylo na planetu Zemi dosazeno lidstvo, aby se vyvíjelo.
Jenže obě varianty, a nebo pokud jich bylo i deset, jsou de facto irelevantní. Jde o to, že lidstvo se přestalo vyvíjet.

A kdy to přestalo?
To je otázka, na kterou se nedá přesně odpovědět. Jen můžeme určit přibližnou minulost, kdy to začalo.
Muselo to být v dávné době, když se to vše začalo cyklit.

Je to dáno tím, že lidé mají své zvířecí instinkty už od nepaměti, snad od doby, kdy se tu objevil pračlověk. Ten měl instinkt přežít a tvořil tlupy, kde toho nejsilnějšího určili jako vůdce, nebo se určil sám, protože neměl konkurenci. Druzí ho následovali, aby přežili. Silný vůdce byl de facto zárukou přežití, kdy ochránil svou tlupu a dokázal zajistit bezpečí a jídlo pro všechny kolem něj.
Ale toto dělají zvířata dodnes. Je to dlouhý, stálý proces, co zaručil přežití v divočině.

Jenže postupem času, jak se člověk vyvíjel – nevím, zda z toho pračlověka nebo jinak, ale nějaký směr to mít muselo. Ví se, že na světě byla dříve zvířata než lidé, takže i kdyby se lidé vyskytli jinak, tak jedině kde mohli odkoukat chování, je od zvířat a zakódovat do sebe tyto instinkty, nebo od pračlověka, po kterém to podědili.

Tak i tak, v člověku se ty instinkty zaryly hluboko do podvědomí a tam jsou dodnes.
Takže vývoj člověka se musel v tomhle směru zastavit, když ty instinkty máme dodnes. A kdyby vývoj měl pokračovat, tak proč by se jich člověk neměl zbavit?
Tyto instinkty nás vlastně vracejí stále zpět.

Vždyť od dávných dob se naše chování nezměnilo a stále se to cyklí pořád dokola.

Ale teď pojďme na začátek, kdy se vyvinul nebo objevil člověk. Tvor na vrcholu potravního řetězce, s darem myslet.
Tím to začalo.

Když začal člověk myslet, ulehčovat si život a vymýšlet nástroje a různé potřebné věci pro život. Když začal mluvit a všemu kolem vymýšlet názvy. Jenže tím to nekončí, protože se u tvora, co má dar myslet, pomalu a jistě začínají probouzet i myšlenky – a to nejen proto, aby přežil, ale aby se měl dobře.
To se zvířecí instinkty spojily s rozumem a to bylo následek vývoje i touhy po někom nebo po něčem.

Takže začal používat rozum k vytvoření něčeho pro usnadnění pro ostatní, ale i pro usnadnění pro sebe sama jako jednotlivce.
No a tím to začalo. Tím se změnil směr od zvířat a od tlup, co se snaží jen přežít, k tomu, co si vezmu, co potřebuju a tohle musím mít.

Podle mě v tomhle bodu vývoj běžel stále kupředu. Kdy člověk pochopil, že je jen na něm, jak se bude mít, co bude mít a koho bude mít.
Kdy tyhle touhy jen začal zdokonalovat a tím začal vývoj člověka ztrácet rychlost, ale i člověk začal svůj rozum gradovat, co přešla v to, co bude mít a co nejvíce toho bude mít a to za jakýkoliv podmínek.

A podle mě to zbrzdilo vývoj člověka a postupně i zastavilo.

Tím vzniká teorie zamrznutí lidstva.