uroboros
uroboros
Anotace: sebedestrukce vlastního bytí
Slabý hmyz čekající na smrt…
Vidím to osminohé monstrum s lačným pohledem a jedem odkapávajícím z kusadel.
Zabíjí mě… a já se poznávám i v něm.
…Jsem pavouk i moucha. Útrpné stvoření, samo sebe vraždící.
Požíraje své vlastní nitro, trpím a svíjím se v bolestech… jako nějaký zvrácený Uroboros.
Člověk, jenž se snaží být takový, jakým ho mít chtějí – člověk, jenž sám sebe mrzačí.
Rozklad a destrukce v každém z nás.
Rozklad, destrukce a nesvoboda.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
úžasná a velmi pravdivá myšlenka navíc skvěle podaná, nejde jinak než ST
14.10.2013 11:58:03 | hp.Rick
Ja nevím, jestli to chápu v plném rozsahu. Je to snad o nějakém destrukčním kodu, který je ukryt v každém z nás. O tom, že se lidé (Ty) občas vrhají do předem prohraných situací. O tom, že si je člověk schopen nevědomky ublížit at už tělesně, či duševně. (Jsi moucha, ale poznáváš se v pavoukovi, který tě "se" požírá)?
Dobrý , fakt zvráceně dobrý.
Až budu mít trochu víc času mrknu na tu báseň (je-li to ovšem báseň) znova a nechám se jí inspirovat s tvým dovolením?
05.09.2012 12:11:31 | Rudolf z Falknova
Jo, tak nějak to bylo zamýšlenné ;-)
povolení se určitě uděluje, a jsem ráda, že se líbí
05.09.2012 15:55:56 | Anjesis