Psychedelik

Na všech zdech byla krev. Valila se ze všech škvír a stékala na zem, kde jí bylo už po kolena. Většinou měla červenou barvu, tak typickou pro krev, ale místy byla i do zelena, fialova a modra. Temnotu, která pokrývala celou místnost, místy ozářilo rudé světlo. Vytvářelo to dojem jednolité vlny, která se na vás valí a vy jí nemáte šanci uniknout. Smete vás a nic s tím neuděláte.
A na tomto bezútěšném místě se nacházel člověk. Snad to byl žebrák, ale možná ne. Brodil se v krvi, která stále stoupala a čelil oslepujícím zábleskům rudého světla. Všechno viděl trochu rozmazaně. Když tam takto stál přes hodinu, myslíce na všemožné možné i nemožné věci, které bude lépe nejmenovat, spozoroval, že světlo už není tolik agresivní a svítí v delších intervalech. Chvíli poté co si oné změny všiml, uvědomil si, že rudá záře se začína měnit na zlatou. Světlo už svítilo bez jakýchkoliv přestávek. Pokleslý hluboko na duši i na mysli, žebrák nebo někdo jiný, zbystřil. Začalo sněžit. A naráz se ze tropu vynořila nejspíše koule celá ze zlata. Ona vydávala tu rudou, nyní rudo a hlavně zlatou barvu. Pokusil se jí chytit do ruky, ale ta mu koulí jen proplula a na okamžik, kdy měl ruku v ní světlo zhaslo. Koule začalo pomalu kroužit kolem žebrákovy hlavy. Postopně se oblouky zvětšovali, až nakonec koule opisovala kruh po celé místnosti. Začala i zrychlovat. Nyní byla jakoby všude a nedalo se rozeznat, kde byla doopravdy. Mohla vás klidně trefit do hlavy a vy byste si vteřinu předtím myslel, že je několik metrů před vámi. Začínalo sněžit stále hustějí a ochlazovalo se. Brzo bylo pod nulou, alespoň žebrákovy se to zdálo, a krev začala zamrzat. Což nebylo nic potěšujícího, z přihlédnutím k tomu, že měl nohy v ní. To ho ale přestalo zajímat. Koho by nepřestalo, když by před ním začal růst strom. Vyrazil jen tak znenadání ze země a rozrůstal se všude. Brzo se dalo začít pochybovat o rozměrech jaké známe, protože strom byl větší než místnost, ve které rostl a přesto byl uzavřen v ní. Z vrcholku stromu, o kterém se dalo jen těžko říct ke se nacházel, slétl, slétl pták s peřím těžko popsatelné barvy. Přistál na krvi, ještě nezamrzlé, ale nepotopil se v ní.Jeho křídla se začala zvětšovat až nakonec zaplnila celou místnost. Strom by neměl být vidět, ale žebrák ho viděl, přestože křídla ptáka, vypadajícího někdy jako havran a jindy jako holub, nebyla průhledná. Zobák, každou chvíli měnící barvu, se pohyboval, jakoby něco říkal, ale nevyšel z něj ani hlásek. Pták naráz zmizel. Větve stromu i zdi se začali vlnit a ve vzduchu byla cítit spálenina. Zlatá koule v nepravidelných intervalech zpomalovala a opět zrychlovala. Byla cítit spálenina. Krev začala šplíchat vysoko a výš nad žebrákovu hlavu, nikdy ho ale nepokropila a neulpěla na něm. Znovu se objevil pták, nyní celý černý a mnohem větší. Strom se zkroutil do abnormálních tvarů i patvarů, ze stropu se začal sypat prach a zlatá koule již nelétala v kruhu, ale v nejrůznějších šílených křivkách.Najednou vletěla žebrákovy do krku. Dusil se. Strčil si ruku do krku a snažil se kouli vyndat. Ucítil hroznou bolest v prstech na nohou. Podíval se dolů a zjistil, že už žádné nemá. Pták mu je ukloval. Zhroutil se na zem na záda a dál se snažil vyndat kouli. Uvědomil si, že je vlastně pod krví, ale nemohl se z ní dostat. Už to nedokáže. Vše začalo černat.
Ráno našla stará pokřivená babička v kontejnerech tělo. Policie jako příčinu úmrtí stanovila zadušení se-zřejmě vlastnoručně utrhanými prsty z nohou. Jedna jeho ruka se nenašla, zato se u něj našli podivné houby.