451' stupňů beatu & erupce & bassmusic

Jaro/Léto 2014 - cvičení

 

Tvé oči, zalévané květy oblohy na jediný klíč ve Tvém srdci. Ta zapálená letargická energie moderních konců, tisícových koncertů předvídaných budoucností, a ten dech, kdy neutíkáš, stále se sleduješ, kapkáš po cloudech, po očích unavených, prázdných říší velévaných láskou, celé to sci-fi drama tvého neúnavného stoupání, oči stálé filmové nevyhnutelnosti, po které se dívá falešné oko věčnosti, poklad tvé melodie, uchovávané a zmocňované tam, kam lidé ukrývají své nejkrásnější zbytky svého já. 

 

Extáze v Srdci, monstra za zády, rajská harmonie, vidoucí, lidská. Tvorové zračí ti zrak v očích, bulvách, stínech, letí směrem jejich kamenný puch, jejich hostem je strach, onen lásky vrah, když jej zasvětíš do slova vůle, svou celistvost, díkům radosti a harmonie, pokvetou tvá víčka, slijí se v nebes líčka, jako něhy okvětní tělíčka, blízké vršenství.

 

Breathing the vibe, give lůna the hype, Life - the strategy of knife.

 

I.

 

Potůčku čarovný, sílíš a mizíš, tvůj pramen, voda živá, čistá, co všechno o duši víš ? Čemu je životu msta ? Vidím tvé oči, vtékáš do záře, kroky pootočí, tělesa lháře, vnuknutím hlesot smočí. Brouská si Mefisto, Holan jde na jisto v potoku čisto, vidím tě Kalisto. Dřímám ač nežiji, veršem tě vypiji, v upíří krvi žiji a metám zmiji. 

 

Nemohu dál. Jsem mrtev. Mrtvý muž. Horečko hlasů, za tichem pražců, slova se vyprazdňují, jen ďábel je skutečně výslovný, láskou vše odívám a Boha křižuji, onen zrak doby, želízka chudoby, tažné lana spásy, na věčné časy, lijí vděku příď, už nás veškerenstvo bolesti neprotne o píď, odmítáme nést chladná bedra, bez zůčastněné posledněnosti dechuprázdné vteřiny. 

 

Není první sbírky, než sentence poslední, není života bez odhodlání a oběti. Není energie bez jejího poslání, není tahu bez příčestí milosti, není odevzdání bez dopisu touhy, není románů bez hořícího srdce. Opálené světlo lásky, svaté právo srdce na nejhlubší lázně radosti. Radosti slzy andělské, vzrušené mystérii, přílivy majáků vděčnosti, rukou sounáležitých sluncí, jasnozřivé zázračnosti lásky, která nepotřebuje důkazy o jednotě všeho. 

 

Neodčinitelná kráso, vystupující vodopáde, kráso vystupujících kříží oběti. Hořící majáku stínů, trosko diamantového kazu, uhořelá ve fasetách mezer let příštích, hledaná nevyčerpatelným odznakem milosti ve světle, nejhlubší lázne světla Života, který opájí, září vítavými usnesenosti, vinětami blízkých zapomnění, ve dnech kdy se stárá hůl snaží probudit vinu nesmrtelných.

 

Zvyk básně, milovat formu, je prohřešek, proti všemu, co je zapoutáno v kořenu divokosti, jádru v nás. Duch, toto není duch, horní hoření, žiji věky žijí, nebesa se tvoří slovem, slovo otevírá azur myšlenky, ona neumírá, země je poušt, poušť reflexí, bahno černých děr odrazu, odrazu v zrcadle, taneční pohromě, které říkáme život, poušť ráje polykající myšlenky, stravující a krmící tvé největší strachy, paranoiu, úzkost oblizující růžky tvojí mysli, kouše tvé celé tělo a buňky se jí přetavují a tvá duše se kouše sama do ocasu, nic nekončí po svém, ty pružíš každé sousto životního vychutnání.

 

II.  

 

Tohle příčeští zlomeného, černého hvozdu, zlato podivuhodné, metikulózní esence, kvintesence skýtající neviditelné tvary nabývající na zřetelnosti geometrie krápníkové nostalgie, oka , jež čtenářstvu jsou neukrájitelná, celkově neukájitelná prostota některých řádků, raněných nadějí, že svět skončí dříve než má, nebo se zahubí příliš pozdě na to to, aby existence vyvolila ještě někoho dalšího než zrovna Vás, uklidněné jezírkem a kamenem vedle dřívek, na ohni právě rozpuštěných Fénixovým lektvarem přizračné tváře křídel, neústupných ve svém šílenství a heroické metamorfóze ve středu toho, co vstává uzemněním rozbřesku, víření starodávných civilizací, otroctví lodníků na hrnčířském jádru Beatu.

 

V pravdě revoluční čin, obvazem pravdy životní rozlitý, po všechna kouzla miluj jej o počátcích moci, která v tobě nenastala. Stavidla raději zemřela, než by prozradila, kdo je jimi stvořen, jako ona básnická skutečnost, spodní i horní prameny, horské hřebeny a velehory imaginace, proto je hledána nová obraznost všude, mezi agenty dermální apocalypsi, mezi splašenými psy předbíhajícími oktávické proudy milénia, mezi křivkami rotující davové hypnózy, mezi vším blízkým, cizím, známým, vším možným a delikátním. Krádež v obchodě, tento hrot, pilot G - Tec - C4 - z Japonska - nákup šikovných ručiček. Plnovous mexikánce, geniální loupež, krádež vyššího smyslového blaha, kupujeme si za strach touhy, abychom podlehly laterárním i literárně latentním schopnostem, přiblížit se svým vzorům, jejich krvavým ostrovům, prodaným ve dražbě, za to nejlepší zboží, které planeta Země a její blízké okolů může nabídnout, prohledat a po jejím, i zničit. Opatrujeme tyto končiny jenom proti své vůli, je nasnadě sdílet některé myšlenky s polem, které jen jediné, může posilovat přátelství.

 

Co to má znamenat? Co si to dovolujete ? Zelená žárovka vystupuje se svojí tváří, je to snad svědomí ? Lidská krátkodobá známost z povrchní podobnosti ? Tunika davových nálad usměrňující vlohy jednotlivce ? Bezpečetní nával naivní hrůzy, zkoumající bez zkoumání, badatele spěšné rozkoše, prostoupené jen účtenkou na hraně vaší zodpovědnosti, vaší zpronevěřenosti ideálům na stupíncích a piedestalech vyššího blaha a pohodlnosti, pro kterou jste schopni vraždit a vrážet kůly do zad, do pečetních oblastí srdečního pramene, ze chladného stínu mimo zorný úhel, mimo pozorovatelný aspekt závisející na loktu směřujícím k vaší oceňované smrtelnosti.

 

III.

Nápad na inertní, filmový narativ. Dnes, fiktivní režisér lomeného beatu, dj partikulerní flueresence, kradl japonské tužky, s extrémně tuhým hrotem, jeho slabostí pro smyslově vyvolanou přeměnu myslitvorné matérie, vyvolávající tahy, barevné linky, řádkovací kolorit nové budoucnosti. Jiný hrot, četl Hrabala, bral LSD, dovídal se o Kantově Teorii Nebes, sjížděl kopec, uzemněn neurofunkovým tvarem všeho, vysílen a vysáván tím co jej miluje a co bylo, je a bude připraveno jej zabít, odlehčit, způsobit zplnomocnění, které způsobuje smyslové rameno bytí, vyježděné, vybroušené po čtyřech kolách, prkně z javoru, s lebkou a růžemi na cestách, po kterých se neumírá, při jízdě třinácté, skáče mu do cesty nápad, hrát jízdnou hru na uživatelské rozhraní reality, kdy hlas dechu, myšlenky a snu, sbližuje se s předs-tavitelnou trans-cendencí, snouben tryskem, vytrysknutí na vlnách hudby, imitující jen nevyprázdněné, izolované radary lidské společnosti a energie v ní ukryté. 

 

Nápad na excellentní, výbušný rave, prostory post-moderní architektury kostela, uprostřed maketa fúzního reaktoru, ve středu atomová hlavice pověšená pod stagí, ve tvaru obrácených pavoučích nohou, silulety ocelových bohů transformerů a ložiška zatavená do stěn v duchu biomechanické membrány lodě surrealismu. Celé to maličké zrníčko si uvědomí, že tvoří galaxii, neboť je její součástí a to není všechno, víc než záblesk pozitivní hladiny nicoty, širá armáda oslavné kolektivní vůle, nazubená na punc nevyslovitelné nevyhnutelnosti, stoupající, přelévající, přesouvájící pozornost za hřbet dropu, za vidoucí, soustavné švy rukavic, nad okraje hledí helmy, kde přes prsty longboardových rukapic, vidíš přidechující podvečerní červánky nebes a tvora v něm a pro něj, jeho génija, hladoucího opratí neviditelného, otevřeného z kočárů, z lesů věčnosti, odkud mladý duch dostává nevyslovitelnou závrať z galakticko-tvorné rozkoše, jíž je huben a v jejíž moci se nachází omilostnění celých částic propojených se vším a ve všem. 

IV. 

Dechberoucí a naprostá odcizenost všeho co doznívá na polozapomenuté planetě jménem beat. Supermativní superman erupcí v poklopci alternativní stáze, druhé posmrtné fáze blaha. Seninka blues. To - jako nesmírná lázeň objevování, poznání, uvědomnění a čiré svaté pravdy vášně. Na všem, co je pojízdné, může být náboženské zapálení, i nástroj jako je longboard, smí být nařčen z ďábelskosti, genialiaty, božské tvorebnosti beatu. 

Vrací se flashback tvůrčí kapiláry, člověk vtělí, nebo je vtělen svou láskou ke druhému člověku, letícímu prostorem dolů do nejhardcorovější sady hudebních průkopníků na konci jakési nestranné vlny evoluce částic, skupenství a prvků, jejíchž ostříž není možné zastavit, či říct vesmírné Ne, i samotná neodověď je formátem ložiškového svištění a odložení na neurčito do částí blízkých souhvězdí, zrcadlených tvůrčem aktem na hrot univerza i jeho nejzazší lem, pláštík vykoupeného blaženství sedmé kapiláry beatu.

V.

Cítím něco vysoce originálního v těchto kořenech, Kosmos je originální tvot, ocitnuli jste se v něm, musítě být přece v něm, jste-li miskou k proclení do jiné dynastie dimenzí, poté jste na adrese k vykopnutí do vysoce-oktanových hrotů, nalévajících se existenci beatu, nacházíte se tak a stáváte se tím, tvorem, vysoce originální ve své naprosté látkové průměrnosti čirého zázračna, samo o sobě tím že je neustále-tvar dostávající, ohebné tvarováním longboardového vesmírného pozorovatele Vědomí.

A poté to přicházelo, ten barevný, duhový pocit nesmírné ambivalentnosti tvůrčího řetezce, v mnoha kapilárních ekvizalitách a egalitách beatu, osupného přemýšlení o myšlení na straně organicity, na lemu organizovatelného švu drapatelného ramena všech lidských, vytavitelných, nepředstavitelně líhnoucích se fluidních trombonů myšlenek, jež tančí po koberci všech rodin z hodinového hotelu světa, emanuje a ptá se, zda-li existuje nějaká longboardová příručka dvoufázového kvantového stavu , která by vysvětlovala speciální relativizace nesčíslných stavů hypersubjektivních beatů Vědomí. 

Ozvalo se dunění válečných bubnů, produkování napsáním, rigorózní, post-hanačíkovské explikace milénia, která se sama zrodí v distorci myšlenek, na esenci dementovaného oscilárotu tvůrce.Dobrá tedy, bože snare drumů, kompilakčí selekce break drumů, vocal cuts protahované na maximum, pomalu, one more fat ass drop, kolik máme hodin ? Time destruction. Chaos. Crash. Jako času ? Smích. Hats. hatshatshats. Smích. Vobels. 1:45a.m. osmnáctého šestý dva tisíce čtrnáct. Šalvěj, longboard, flashbacky a el es dí. Co na tom mění stanovisku beatu, my jsme vyjádřením času, pastí času, černou dírou militárních bubnů času, beatem creatora, nirvana noisu, crossbreadové iluminace, my zvěčňujeme vědomí času, Kurt Cobain s brokovnicí, Dominatorní ohýbač času, naplňující sám sebe tím, že je živoucí obnovou některých jeho změn na tváři smrtelného beatu. 

VI.

Ve skutečnosti bychom měli přejít k samotné příručce dvoufázového longboardově kvantového stavu, z čeho vychází a jaké jsou její tendence ? Longboardová příručka dvufázového kvantového stavu. Ve skutečnosti to nemá s teorií kvantového kvadrilionu mlhovin co dělat, nejedná se ani tak o epopej ve jménu A. Einsteina, neboť když se pohybuje longboardista A1 z kopce střemhlav dolů, v pozici jestřáb zamknuto neboli tuck knee soldier, znamená to, že je čisté šišky očisty, čiré a nepojmenovatelné TAO neposlušné veverky, to TAO obsahující Buddhovu šišinku iluminací i zázrak multicitné juxtapozice kompletních souřadnic matematických vzorců. 

V tento okamžik, propadnul se zářez mezi beatující hráče smyslovosti, propuknul, propukávaje do jiné skutečnosti a v další, jiné skutečnosti, na to lze aplikovat přístup a přísun vlny, neboť poslední otázkou - vyřknu-li ji, zůstává:

"Jsme všichni gravitačním okem evoluce, nebo se většina z nás tak jenom tváří a předstírá, že žádná Hirošima nikdy nevybouchla ?"V podstatě, většina z nás věří jistým, eruptivně, mutagenčně2 inteligentním taktikám a to prosím, mimo rámec přijímání informací lidské rasy. "Dobrá pane adrenalinový nadšenče, ocitnul jste se v zrcadle reflexe zvané život, koluje vám v žilách krev beaTu, stejná krev jako ostatním živým bytostem, řekněte nám tedy alespoň, jak souvisí rané potenciály východních názorů na systém reinkarnací, dlouhá evoluční historie kosmu, supertechnologické radiomajáky vyspělých mimozemských civilizací a teňounké efekty motýlích křídel na zpožděném ohybu času akcelerující longboardového pozorovatele ? Je s pobídnutím zde napsat, že toto zvládne osvětlit až samotná dvanácti-fázová kreacionistická akustika ultra-pokročilé holografie mikroklimatických změn sub-atomárních částic iluzorně vyvolaného pozorovatele ( násilně jdoucího mimo pozorovatelný tok času v metainformační involuci jedněch a tech samých příčin).

Pod tímto textem bylo několik obrázků, které je možno sem reprodukovat přepisem, spirálový tok duší opuštějících sakuálu , blakeovského ražení, kroucené uvnitř těch streamů, věž s obrázkem rozpínání miliard let vesmíru, motýl se čtyřmi nekonečny na křídlech a letící jezdec v helmě s pokročilým rozšířením reality, ložisek beatu. 

VII.

Dobrá, řeněme, že by tohle vstřebali někteří vstupující studenti v aulách filosofických fakult, netřeba rozepisovat, kteří se vrátili z osvícení a kteří zhoubné, oslnivé světlo nechali dohořet příliš rychle v postupujícím nálevu elektronických energií beatu. Je způsobné zde začít mluvit o prostých, svatých lidských emocích, vysílaných na dálku, telepaticky, přes údolí, nebo řádkem planet, jako to doznívání kolektivního acidového šumu v minulých i současných dekádách. 

Je dost možné, vyjádřit zde všeobecnou starost o budoucí kosmické, všeobjímající umění, započaté v koloniích a spacerech beatu jinooblastních aktivit, mimo blastury Mléčné dráhy a jí podobných krásek tam venku, v mezihvězdných mořích akktu, jímž tvor zdolává kopce a velehory, přiliš nádherné hvozdy hospodaříce s myšlenkou na rozkvět kolektivních vibrací pozitivity a plodné metamorfózy nás samých.

A tak mu přišel dopis a tam stálo: „obávám se, že skýtám filosofa, u sebe doma, ve své hlavě, v nejlepší hraně z básníka. Jsem si jist, že obsahuji to nejlepší z vynikajícího filosofa a zlomek z velkého básníka, kapku průměrného spisovatele a hlubinu chlapce zárodečného úsilí, úsilí vnitřně zbohatnout, stát se úspěšným navenek, vyniknout, zdokonalit své řečnické a literární umění ve prospěch myšlenky na osvětu jistých hladin vědomí a sdílné sounáležitosti beatu Univerza. 

Filosof se na konci své dráhy zastaví, aby měl celou věčnost na rozjímání o rozednění, kdežto básník rozednění uchopí dříve než lze rozjímat. Filosof stojí na hraně přílivu a zmocňuje se myšlenky, básník vodí vizi, žije ji dřív, než ji lze stvořit lidskou myslí. Uchopuje i koloniály s raketovou energií. Hranice hoverboardu lidského ducha vynelézavosti. Klid před bouří a pár teček...