Anotace: z (dosud) nevydaného ztohovenního deníku
...
Přemýšlel o přítomnosti, ale přitom se díval někam docela jinam. Do štěrbiny, někam mezi dnes a zítra.
„Co toho Koněva vyměnit už dneska. Při úplňku. Někde sehnat sochu Bureše, vlastně by ani nemusela bejt celá, úplně by stačil i jen nějakej fragment jeho těla, třeba prdel… ale v nadživotní velikosti a tu potom na tom piedestalu vystrčit – na národ!“
Pamatuju si to přesně tak, jak to tehdy říkal, slovo od slova, stejně jako všechny ty ostatní události. Zněly podobně, zvláštně, nikdy jsem nedokázal rozlišit, jestli se do nich zase probudím, nebo jestli se prostě jen nestanou.
...
Luky to jsem se pobavila...:-) vlastně si to představuju,to strhávání prdelí a co teprve ti, kteří do nich lezou...:-)
14.09.2019 09:14:28 | básněnka
No svého času byly k vidění dvě obří plastiky s rozkročenými nohami, bylo možné vylézt po žebříku nahoru, následně do té obří prdele vstrčit hlavu a uvniř sledovat hezký videozáznam, na kterém se vzájemně krmil Václav K. s Milanem K. kaší. Autorem té instlace byl David Č. :-)
16.09.2019 12:47:01 | Luky-33
Mě se sochy velikánů líbí...jak pak tupě padají na hubu, když je dav budoucích nepřízniců strhává...;-))ale ten nápad s prdelí je nadčasový...to je snad i...umění..?:-D
13.09.2019 16:52:39 | Marten
Dříve se říkávalo: "Co čech to Muzikant." Ale já si myslím, že lépe by ten naš český naturel vystihovalo: "Co čech to kverulant." Výše uvedená škica nemá ambice umělecké, je jen takovým kverulantský povzdechnutím nad stavem věcí současných.
16.09.2019 12:56:28 | Luky-33
Češi byli vždycky jen žvanilové z hospod...a s chlastem odvaha tak rychle vyprchává...;-D
17.09.2019 20:12:20 | Marten