Detonátor

Dlouhé dekády dřepěli doma, drceni deltou. Dezinfekce, demence, dlouhé dřistání, dehonestace.

Doba dorostla.

Duben, Den D, Detonator. Dorazily davy. Danča, Daniel, dubajští džihádisté, Dekl, Dužík, delegace DSSS držící dýmovnice, Datra, Datrův dyslektický děda, Dašavonflaša, Duroňovi, dalajláma. Dorazila drogami dýchající degeška Deméterová, dorazil diktátor Dominik Duka. Debile, decentně dštili davidiáni. Došli dobratičtí diskofilové, dajná Drahomíra dotáhla doberské dlaždiče, došel dobroser Drahoš. Dealeři durmanu drží dýmky.

Davy dobývají dveře. Dnes dávají domácí Degradaci, Derkovbois, Deecracks, divoké Discharge, dědky Dickies, dudáky Dreadnoughts. Dalibor dolaďuje decibely domotáváním drátů.

„Dělejte, dementi,“ držkuje delegát divadla DNA.

„Dupejte, dylyny,“ dekapitují dveřníky dědci dávných dob. Dílo. Dalmatin. Depo. Druhohory!

Dup! Dveře dokořán! Dav děkuje! Dekolty dívek, dusno, dlažba duní. Dem do decibelů!

„Drahé…“ dilematicky drží Dekl desetikorunu.

„Doporučuju diskotéku,“ dojebává Dekla Dalibor.

Do desáté dorazilo deset depešáků doprovázených dívkami. Druhý den dopoledne dalších deset divnolidí, dva dědci , devatenáct děcek… dohromady Detonátor děkuje devadesáti divákům. Další Detonátor doporučuji doplnit domácími dýdžeji dramenbejsu, Dodat dechovku, dojdou důchodci.