Ostrovan

zavřu tě do zrnka prachu,
jak netopýr chceš letět ven.
oblaka rozevřela touhu jít pryč
sluncem se tam uškvaříš.

zabalený v kukle touhy jsou
že vodopádem budou snad...
mraky tečou, bublaj boptnaj
neptej se mě, nevím proč.

všechno je tak hrozně velký,
oproti nám jsme nízkej druh.

derou se z nás vlny nenávisti
co uděláš, když svět je bůh?

lány květin, stopy rasy
ostrov v jezeře pohledů.