Anotace: Nevím, jestli se tomu dá říkat báseň.
Pojď
a nečekej záchranu
ani pouta
/ta jsme nechaly dole, se zátěží/
Pojď
poletíme se divit
a lidé si na nás budou ukazovat
Poletíme nekonečnou vůní oblohy
/je měňavá a nestálá/
Pojď
na chvíli zahrajem si na bohy
/a možná si hrát nepřestanem/
Budeme koukat do oken
a do příběhů
ve světlech pod námi
A možná si budou vyprávět-
v létě, když večer líně leží za kopci-
a možná taky uslyší ozvěnu
Chceš uhánět s větrem o závod?
/Piš si, že vyhrajem/
Chceš vylézt ke hvězdám?
/Jen běž - a nepadej/
Je tady chladno
a ticho, které hladí
/a proplétá ti prsty mezi vlasy/
a vzduch, nesoucí šeptaná poselství
/poslouchej, protože mi berou slova z úst/
Pojď
půjdeme lovit sny
jen skoč-
já se nebojím
protože teď máme křídla
/A možná už nám zůstanou/
já bych tomu možná i říkal báseň a můj osobní typ je, že je o lásce. Do experimentu sám pro sebe řadím věci, které jsou hodně nové (pro mě) a nebo se aspoň nedaj číst. Tohle se číst dá, tak bych řek, že to sem nepatří... Ale upřímně nevadí mi to, kde to je. Možná bych to šoupnul do poezie v proze.
01.04.2012 01:47:43 | ewon