Jak se z vás stal básník?

,,Dobře že jste si na mě konečně udělal čas. Přejděme tedy rovnou k věci. Můžete mi říci, jak jste se stal básníkem?“ 

,,No… Tenhle příběh jsem ještě nikdy nikomu nevyprávěl, nejsem si jistý, zda vás zaujme.“

,,Věřím, že ano.“ 

,,Tak tedy dobře. Vše začalo skoro před čtyřiceti lety.“

,,Poslouchám.“

,,Chodil jsem tenkrát do deváté třídy. Všiml jsem si, že do vedlejší třídy chodí dívka se zlatými vlasy. Nikdy předtím jsem ji tam neviděl, ale na první pohled jsem se do ní zamiloval. Byl jsem jako smyslů zbavený a každý den jsem ji sledoval až do parku na Vyšehrad, kde si sedla na trávník pod stromem, otevřela skicák a kreslila až do setmění. Vždy jsem si sedl na lavičku a dlouhou dobu ji pozoroval.“

,,Oslovil jste ji někdy?“

,,Ne nikdy…Ale asi jsem to měl udělat. Ještě před koncem školního roku přestala do školy docházet. Prý se odstěhovala.“

,,Musím zamáčknout slzu. Co bylo dál? Hledal jste ji?“

,,Každý den jsem chodil na Vyšehrad na to stejné místo. Ale už nikdy se tam neobjevila… V hlavě jsem si přehrával dlouhé scénáře, co bych dělal, kdybych ji potkal. Měl jsem jí plnou hlavu a přistihl jsem se, že rozhovory s ní začínám rýmovat.“

,,A zde se začal rodit básník?“

,,Abych básně nezapomněl, začal jsem si je sepisovat do malého zápisníku s červenými deskami. Nosil jsem ho pořád při sobě a doufal, že ji třeba jednou potkám a básně jí budu moci předat.“

,,Předpokládám, že jste ji nepotkal.“

,,Ne… Básní bylo čím dál víc, až zaplnily celý zápisník a já postupně začal ztrácet naději. Píšu dál a již se chystám vydat svou šestou sbírku básní. Ve všech knihách je pro ni psáno věnování a já stále v hloubi duše doufám, že si mé knihy přečte a třeba se s ní jednou setkám…“