Adresa já

Citíš se prázdně,zbytečně a přesto si můžeš říct "Je šťastná a to jsi přece vždycky chtěl" . Co na tom, že to není s tebou, ale asi je to tak jak to má být. Dlouho jsi byl tím kdo si neuměl představit, že by tě někdo mohl milovat aspoň trochu tak jak dokážeš milovat ty, ale nakonec jsi uvěřil. Je vždy krásné snít a snění s ženou tvého srdce to bylo nejkrásnější snění, které jsi v životě snil. Jen nesmíš snění chtít uskutečnit, protože kde končí snění, začíná realita a ta je vždy jiná. Bylo krásné poslouchat jaký jsi i když tvoje přesvědčení bylo vždy trochu jiné. Jsi příliš starý na to, abys úplně uvěřil, ale příliš málo smělý na to abys to jen tak přešel. I malá jiskra lásky dokáže zažehnout veliký plamen nekonečné touhy prožít to co se má jen snít a to co jednou mocně hoří se jen těžko hasí. Láska na kterou se nepřestává čekat i když víš, že jí nepotkáš je to proč má smysl jít dál. Její nejmodřejší oči ve kterých se chceš utopit dnem i nocí, havraní vlásky, které patří jen jediné Sněhurce v celém vesmíru, řasy co způsobí tornádo jen když mrkne a nejsladší rty co vykouzlí úsměv před ktreým i sníh roztává. Kdo nezažil nepochopí, kdo zažil nezapomíná.
Nejkrásnější noc v životě jsi zažil poměrně nedávno a nebyla podle očekávání plná divokého milování ani plná sladkého spánku opředeného sněním, ale byla s tou, která ti měla změnit život. Nemohl si spát a užíval sis každou vteřinu pozorováním jak spokojeně oddychuje, její blízkost byla úplně magická a pocit zodpovědnosti za ní ti nedovolil ani zaklimbat. Dýchali jste stejný vzduch a vnímali stejné teplo aty ses cítil tak šťastně jak to jen v životě je možné. Po probdělé noci jsi kupodivu nebyl unaven, ale naopak plný zvláštní energie. Je to něco co těžko dokážeš pochopit a vysvětlit.
Láska se nedá vynutit, vyvzdorovat a dokonce ani vyprosit. Láska je nebo není, přichází nebo nepřichází, zůstává nebo odchází. Víš, že neznamená dát srdce na dlaň a být milován tím kým chceš, ale je nutné mít ještě to pro co tě chce někdo milovat. To je všechno zase buď máš nebo nemáš, nic z toho se nedá naučit a nakonec se pozná, že to nejsi ty koho stojí za to milovat a život jde dál. Rozum ti to říkal dávno, ale zamilovanému srdci lze jen těžko poroučet , proto musí spálit mrazem všedních dní při setkání se skutečností.

Chtěl jsi být vším, čím chtěla abys byl i když ses necítil, že tím opravdu jseš. Snaha určitě nestačí a nedokáže nahradit opravdovost ducha, opravdový cit, který musí naplnit srdce. Možná jsi byl opravdu jen rozmarem, ale přesto děkuješ za všechno co se stalo, že ti osud dal tu možnost opravdu milovat. Bojíš se, že ucítíš její vůni a rozbuší se ti srdce jako když se blíží konec světa nebo uvidíš barvu jejích vlasů v davu, podlomí se ti kolena a zastaví dech, protože ať už to bylo jakkoli osud ti jí poslal do cesty a naděje, že se vaše cesty ještě někdy jen zkříží je to co ti dává chuť jít dál.

Život je krátký, aby jsi znovu miloval a taky už chápeš, že by tě stejně čekalo jen zklamání. Rozum zvítězil a vše už bylo vyřčeno, vše krásné prožito, ale život přesto nekončí. Cítíš se prázdně, ale pokračuješ.