duha

Motyl sva velka krídla rozprostrel..silne s nimi zamaval,za svou slunecnici se rozletel.. Na ní on rád sedával sva malá tajemstvi sepkaval,občas za kopec zaletel,občas za kopec zaletel aby sva krídla rozprostrel.. Však cestou jednou duhu uvidel,letel za ní konce sveta,kdyz na dosah ruky ji mel on stestim kridly mávat zapomnel.. On k zemi spadl zpet a tá dúha zmenila svet.. Letem za tím krásnym svetem ns svou slunecnici zapomnel.. Jak krásne a velke krídla mel, už slabé a spalene on má,že už nevi s nimi mávat vice.. Jen to pohlazeni od duhy čo mel zustalo mu na pamet.. Slunecnice šla už dávno spat jen tezko hlavu ona zdviha za motylem co na ní tak rád sedával..