Jako minulý týden

Nemůžu skoro dýchat. Svět kolem přestal existovat. Kapky tvého potu mě příjemně chladí. Celým tělem mi proudí teplo, jako nikdy dřív. Tvoje silné prsty semknuly moje hrdlo. Neboj, nemám strach. Vím, že za chvíli to přejde a budeš zase klidný. Můj milovaný muž. Ten druhý, ten démon, kterého v sobě máš, za chvíli zmizí. Chce to jen čas. Neboj, já to vydržím. Vydřím to jako minulý týden, vydřím to jako v pondělí. Ještě chvilku a zase se zhroutíš do mé náruče v slzách a s přáním o odpuštění na rtech. Neboj, budu tě hladit po zádech a nechám tě se vyplakat. Jako minulý týden, jako v pondělí. Dnes si dává s odchodem na čas. Tvé prsty se semkly pevněji. Pevněji než kdykoli dřív. Začínám mít strach. Už mě musíš pustit. Lásko prosím, povol. Tak už povol, nebo to nevydržím. Kap kap kap, padá jedna kapka tvého potu za druhou na má prsa. Lásko, co se to děje? Tvé oči. Změnily se. Už chápu. Démon vyhrál. Přestávám vidět. Už necítím nohy ani ruce. Věci ztrácí tvar a dokonce i barvy. Matka ke mně ze světla natahuje ruku. Už jdu mami. Tvé oči už nevidím. Černota mě pohltila. Nevydržela jsem to, jako minulý týden, a jako v pondělí. Promiň mi to. A neboj, nezlobím se. Budu tě teď jen hlídat z jiného místa, lásko moje. Miluji tě.