Ach zase ty květiny

Touha. Co vše znamená hledět zpět a uvědomit si všechny doteky, pocity, chyby. Obrátit čas, světlo a vrátit se do těch situací, kdy oheň plál, srdce hoře a hlava plná myšlenek se beznadějně topila. Nechat krví kolovat pocity při polibku s neznámou osobou, držet se a uvědomit si co to vlastně děláme. Nechat chtíč procházet tělem a plně se všemu oddat, nevznášet žádný vzdor. Husí kůže naskočí při malé vzpomínce, když si mi dýchal na kůži. Umírám tou slastí, tím impulsem mít tě u sebe. Zažít to zase a nikdy nepřestat. Tvé dychtivě vlahé rty na mém krku, rtů, klíční kosti. Ty tajná slova co si mi šeptal do ucha. Napětí co panovalo mezi námi, přesto jsme byli jak magnety naraženi na zdi.

Růže ten den hořely, stejně jako naše spojení v duši. Jeden jediný pohled, dokázal odhalit co se bude, za pár minut dít. Byl jsi to ty. Ten oheň v mém srdci, co rozpoutal tu divokou nekonečnou směs pocitů, která bezhlavě zabíjela, každou myšlenku s negativním podtextem. Byl si to ty. Ten co mě utrhl z mrtvé louky snů a beznaděje. Růži v temné kopce sebedestruktivních myšlenek. Líbal si i přes zákaz, dotýkal ses přes odhánění. Vrazil do žil ten pocit. Svojí vůni, dech, tlukot, chtivost, tu touhu tě tak moc chtít. Jako sněhové vločky co nikdy neroztají. Miluj mě. Miluj mě, jako tenkrát.

Vzpomínej na mojí přítomnost a hledej. Jsem tu furt. Jsem tvoje růže. Najdi mě na té louce zapomnění. Jsem tady, přímo před tebou. Utrhni mě a dej mi ty dychtivě volající touhy do myšlenek. Jako tenkrát. Navždy budu tvá růže ve vzpomínkách zapadlá.