Budeme dospělí

.

To se tuhle vydala psychologie na analýzu. Nevim přesně, co měla za lubem, ale nebylo to určitě nic moc hezkého. Mluvilo mi do toho rádio a tak jsem to moc neregistrovala. Hej hola, Horatius volá. Myslím, že se moc nekamarádil ani s Arcibachem ani s Archilochem. Ten totiž utíkal z boje a ještě se tím chlubil! Asi takhle "Je dois me fuir; un test, j'en acheterai un nouveau, mais pas de la vie!" Je jisté, že ani Ovidius by si s ním neměl co říct, dělila je velká propast, nebo alespoň moře. To víte, jenže forenzní psychologie si potrpěla na obrázky. Jmenovaly se podle jednoho pána, co to neměl v hlavě v pořádku, to byl jeden Švýcar, tedy Rorschach. Hodně lidí se na něj zlobí, protože jim okolo něj nikdo nikdy nic nevysvětlí. Psychologové jsou pěkně skoupí na slovo. Těžko říct, co se s psychologií stalo; zřejmě se vypařila s kávou, nebo zůstala u dna s lógrem. To je život. Ale on to zachránil Wilhelm Wundt roku 1879 když se rekreoval v Lipsku a neměl do čeho píchnout. To je pak zle, takoví lidé pak začnou exprimentovat. Jenže je to asi takhle. Psi začnou slintat, když se rozsvítí a behavioristi léčí arachnofobii tím, že na vás hází mrtvé pavouky. Ale my máme doma dost těch živých, ti člověka taky vyléčí a spolehlivě, když mu v noci dupou po hlavě. Ale kdybyste věděli, úplně nejvíc šílený nebyl ani ten Wundt, ani úchylný Freud a ani příliš slušný Jung... Ani obviňovačný Fromm a divný Adler... Ani Máslov. Nejdivnější byl totiž Erbér Spensr. Nebol Herbert Spencer. On si totiž myslel, že všechno, celá společnost, funguje jako velký organismus. Ale to by nebylo to nejdivnější na něm. Nejdivnější na něm bylo, že Freud se ve skutečnosti inspiroval Leibnizem, a to ještě prosím po tom, co Leibniz proslul diferenciálním počtem! Ale ty jeho monády, ach, ty jsou k sežrání. Daleko ale nejdivnější je to, že se vrátil o mnoho, skoro asi více než tisíc let zpátky k pneumatickému Anaximenovi, protože chtěl být taky pneumatický (jenže on taky možná tajil to, co věděl, tedy to, že Anaximénes vůbec ve skutečnosti pneumatický nebyl) a tak založil svou estetickou teorii. Ale ta je moc složitá, věřte mi, vůbec vám ji nedoporučuju. On tak nějak asi chtěl vyjít taky z Leibnize, ale splet se o stopadesát let a vyšel omylem jinými dveřmi a to ještě úplně špatně. A to musí stačit. Ono to ale není jen tak. To vy si myslíte, že to je legrace, ale sofisti věděli, že není! Musíte umět mluvit. A přitom vůbec nemusíte lhát, protože pravda je tak strašně flexibilní, že se vám asi přizpůsobí. Jenže pak se z listů knih narodil Sókrates a ten řekl: "Nenene!" A tak mu za to dali vypít číši blínu a Platón za to o něm napsal a uzrál mu z toho v hlavě nápad, že by chtěl sousedovu filosofovu ženu taky trochu poznat a tak vymyslel sofokracii, ale byl do smrti nešťasten, protože to nemohlo fungovat. Aristotelés mu to taky pěkně natřel! Ale o tom až jindy. Teď si jdu dát kávu a kofein povznese mé srdce, neboť l'amour est un oiseau rebelle, nul ne le peut apprivoiser.... nebo taky: l'amooooooouuuur.... l'amooooooouuuuurr..... l'amooooooooooooooouuuuur, l'amour! L'amour est enfant de Boheme, il n'a jamais, jamais connu de loi!

Uf.