Z mého života

Ahoj pane nebeský....
...nezlobte se, že jsem jen přeposlala malý předvánoční vzkaz. Neměla jsem tu správnou chvilku, jakou mám právě teď. Je plná hezké hudby, dobrého čaje a světe div se, i s vůní cukroví.
No... musela jsem do textu vsunout info o pečení, páč to opravdu nemusím, nebaví mě to a ještě k tomu všemu na pečení nemám čas. Ale ve Vašich očích budu třeba vypadat, jako vzorná hospodyňka, která si poradí se vším, jakoby měl den minimálně 28 hodin.
Nerozumím, proč právě 28 jsem uznala za patřičný čas k vyzvednutí mé schopnosti.:-), ale pravdou je, že jsem to číslo dvakrát pozměnila.
Další pravdou je, že se budu muset zamyslet nad tím, jaká si vlastně přeji být ve Vašich očích. Jestli hospodyňka, či ženou přitažlivou.:-)
Já osobně si myslím, že hospodyňkou nejsem zcela dobrou. Doma se daří akorát tak pavoučkům....začínají se u mne objevovat malá satelitní pavučinová městečka. Mé oči otupěly a nevidí ani nánosy prachu. Zcela dobrovolně přeskakuji vše, co se mi plete pod nohama. Vysavač pernamentně vyndán a ponechán v chodbičce, aby případná návštěva viděla, že se právě chystám uklízet.
Kytkám jsem vysvětlila Vaši filozofii zalévání a musím Vám dát za pravdu...ostatně, jako skoro pokaždé.
Jediné, co dělám pravidelně, je to, že peru. Vlastně cpu do pračky prádlo a potom mám pocit, že pro domácnost dělám vše. Ale i nad tím se budu muset zamyslet, protože mne to zase nutí žehlit a na to já opravdu poslední dobou nemám. Panty u skřínky, kam ukládám nevyžehlené prádlo, se již vyvracejí a co chvilku vidím nějaký ten hadřík pod dotyčnou skřínkou.
Po hlubokém se zamyšlení ale docházím i k tomu, že nestíhám býti ani ženou přitažlivou. :-)
Při nákupu v drogerii, kdy držím v ruce ty úžasné krémy, co slibují hodit mne opět do mladé fazony, odkládám a koupím raději hadr, který má lepší savost a nepouští chlupy:-))
Při nákupu dámských punčoch se kochám atraktivními krajkovými lemy, které by svedly většinu mužů, si raději koupím punčocháče, které neprozradí mé neoholené nohy a vymlouvám se na zimu, kdy je dobré takové punčocháče vlastnit.
Zahalená do džín a bundy se divím, že se na ulici nenajde jediný mužský pohled,který by mne ujistil, že jsem ženou a né jen kolemjdoucím přízrakem.:-))
Ale jednu radost a dobrý pocit z toho všeho mám. Že ty ženy, co jim útulním příbytky, mají dobrý pocit z domácnosti a mohou býti ženami, co se na ulici nepřehlédnou.
Ale když to vše shrnu, není to se mnou zase tak špatné. Nějaká ta kultura proběhla. Vybrala jsem si koncert kapely Vítkova Kvarteta v Malostranské Besedě,kde se můj vzhled ztratil. Je to beatová kapela a všichni hosté jsou tak nastejno se mnou. Vylepšila jsem si fazonu kopretinami a měly úspěch. Jedna ženská mne oslovila, jak jsem jí připomněla naše ušlé mládí, že jsem hezky retro. Na jednu stranu jsem byla potěšena, ale na druhou vystrašena. Další signál, že už nejsem nejmladší:-))
Na koncertě jsem byla po chvilce vydýchaného vzduchu, vyprahlá a odebrala jsem se k baru, že si dám pivko. Takovou frontu nestáli ani ti, co používají otřepanou větu s frontou na banány. Chvilku jsem stála poslušně v řadě a co krok jsem se posouvala k cíli. Ale po 5 ti krocích, které jsem zdárně zdolala po 20ti minutách, jsem se začala zajímat hlouběji a frontu přede mnou. Snažím se nesoudit lidi po prvním dojmu, ale dlouho jsem nemohla najít tu správnou oběť,na které bych si vyzkoušela svou ženskost. Jeden byl už už vybrán, ale usoudila jsem, že je nějak mladej a tak jsem nechtěla naběhnout trapasu a větě "vrať se do hrobu ty......." Další objekt byl zase poněkud staršího ročníku a toho opravdu zajímala nejvíce ta vidina zlatého moku, kdy při chuti nezná bratra sestru. Když jsem ale po dalších minutách jen nakračovala a nikdy mi krok nevyšel, jsem konečně vybrala muže, který by se poddal mému kouzlu. Poupravila jsem si kopretiny, sundala mikinu, aby bylo vidět, že je ještě něco vidět a vyšla vstříc vidině mého pivka. Oslovila jsem dotyčného a světe div se, pustil mne před sebe. Byl akorát na řadě. Nechal mne objednat si své pití a prohodil několik málo slov. Žádný kompliment, ale pousmál se a tak jsem si nalhala, že to byl takový letmý obdiv mého kouzla osobnosti.
Celá radostná jsem si objednala a ještě mu jeho malé pivko koupila, jako díky za jeho ochotu.Vítězně jsem se dívala na ty, co stáli tu dlouhou frontu na banány a usrkávala studené pivko.
Radost ale netrvala dlouho....uvědomila jsem si posléze, že to zase takové vítězství nebylo....sice jsem měla pivečko, ale došlo mi, že jsem si ho koupila a ještě neměla protekci zadarmo.Kdybych přeci jen měla to kouzlo a vypadala k světu, dotyčný muž by mi pivko
koupil, jako kompliment mého čara.:-))
A tak jsem si své mládí připomněla sama. Vyskákala jsem se, vytancovala a zazpívala, co jsem stačila. Není to tak zlé, protože křepčit jsem dokázala až do konce.
Další kulturní zážitek bylo divadlo Dobeška. Jsou to herci z divadla Sklep v čele s Davidem Vávrou. Měla jsem štěstí a před divadlem jsem si pořídila hezký kabátek a tak jsem vyrazila v šatičkách....."Besídka"....tak se jmenovalo představení, byla skvělá.
A ještě jsem měla možnost vidět a potřást si rukou přímo s D.Vávrou. Je to opravdu milý chlap. Taky by mu neuškodilo mne nějak povzbudit milou větou na mou adresu....
Taky jsem byla v Pha s Martinem u mladých a oni nám chtěli udělat radost vánočními trhy. Vypadalo to na Staromáku, jako by dávali něco zadarmo. Tupej dav mne táhl od mých nejbližších a já používala podpatků u každého stánku se svařákem, jako zbraň zastavení, aby mne ponechali na místě a já mohla utratit majlant za prapodivnou červenou břečku. Ať pan podnikatel Břečka promine, není žádná souvislost mezi patokem a jeho charakterem:-))
Konečně jsem stála a srkala jsem tu hrůzu....kravál mi dovolil takový to společenský přestupek....srkali jsme všichni a já byla jak na trní, vytratit se a přitom neurazit jejich snahu navodit sváteční čas. Ale naštěstí jsou to normálně uvažující lidi a všichni svorně jsme prchli do nejbližší hospůdky, kde bylo dobře.
Ale přeci jen malé sváteční zastavení bylo na cestě do krčmy.....opodál toho davu v jedné malé uličce, hráli studenti s trubkami, pozouny a jinými dechovými nástroji a my si v klidu s Martinem zapěli vánoční koledy. Nádhera. Při vhození mincí do furtálu se Martin nahlas zamyslel nad žebráním a tak jsem mu vysvětlila,že jsme jim dali nějakou tu minci za to, že nám umožnili zazpívat si koledy....zamyslel se a nakonec pochopil to malé lidské souznění v krátkém okamžiku.
....asi bych měla končit, nějak moc jsem se rozepsala.
Brou noc, či brej den....podle toho, kdy si troufnete ten román přelouskat.
Mirka