prázdniny v Ulitánii...

poznámka na úvod...tán je na Zemi zhruba den z čehož si lehce odvodíte
že se vám právě chystám popsat několik ulítlých dní z mého deníku…

co je taktéž zajímavé že zatímco na Zemi je pojmenován den a noc
v Ulitánii mají název pouze jeden…

...když jsme vyšli…z trávy samozřejmě
odbarvil jsem si kalhoty a chtěl pomoct Rýze
ale nebylo třeba…ona měla šaty z hedvábí
co bylo od slepých larev
bource morušového
takže pohlcovaly nejen barvy
ale i můj pohled…

přešel jsem to bez poznámek
a soustředil se na okolí…

stejně jako Rýha se nenápadnou nápaditostí vlnivě usmívalo…

zanedlouho jsme došli k mumlající řece
zdála se poměrně klidná
avšak chvílemi z ní vyrážely zpěněné gejzíry nadávek…

to mě zaujalo…ale než jsem stačil vychrlit svou otázku
/sakra jak to ta holka dělá že umí předběhnout myšlenku/
Rýha už vysvětlovala:
,,Víš ona naše Aquálie docela pěkně píše i vaří…spisovatelům i kuchtíkům do řemesla…
nedávno napsala sbírku z kuchyňského prostředí a už jen názvy kapitol byly takové neotřelé
třeba O proseté dívce…nebo Zapečený muž…O ruce se čtrnácti nástavci
Hluboké utěrky…Sladká spoušť koltů…Snědené oplatky…
to tedy jen tak namátkou…

v tu chvíli jsem si vzpomněl že mám také na kontě jednu prvotinu Já Vál,,,a pak ještě triptych
byly to romantické Dny tlukotu
s následným přechodem k veselohře Pomazáni máslem
a to vše zakončené komorním dramatem Mastná harfa…

Rýha ale už pokračovala docela rozesmátá v překladu řeky:
,,Říká že všichni kritikové jí můžou víš co?
opláchnout lůžko,,…
,,Co to znamená?,,
,,Označit někoho za oplachovače lůžek je docela husťárna
protože to je nejníže položená…prakticky ležící…ulitánská řídce pracující vrstva,,…

Myslím že s řekou si určitě budu mít co povyprávět…

Proskotačili jsme přes skákající most a pozastavili v domě převleků
kde je možné si vybrat nejen ve které budově v kterém tánu budete bydlet ale také se převléknout...
samozřejmě i s budovou...

právě z něj vyšel nějaký pán s flanelovou chatou pod paží
co napadala na jednu zeď a ten pán na nohu
v dokonale padnoucím obleku
s černou vrtulkou pod krkem
a silně vzbuzoval představu staženého tvora
se sotva postřehnutelným srdcem
což mi připomnělo že taková záměna může zatřást zemí i zřízením…a vlastně i zřízencem
kdysi totiž prý před naším letopočtem
vpustili kněží do chrámu jedno podivné individuum
o kterém si mysleli že je to jejich představený
následky si jistě domyslíte...

no ale pokračovali jsme dál…
některé čtvrti…bublaninového města…se objevovaly pouze na několik hodin
takže pokud jste se zapomněli v některém z bar-oků mohli jste se vynořit
úplně někde jinde…třeba na poli osetém řepkou…
pak jste měli postaráno o mnohem dobrodružnější cestu domů
a do postele…

mám jisté podezření že se mi to později také stane…

začal jsem pomalu přemýšlet kde asi dnes budu spát…

,,U mě určitě ne…zatím,,…zasmála se Rýha
,,Za tán mi povíš jak ses vyspal,,
a dloubla mne loktem tak
že jsem proletěl jedním zevlujícím oknem
které mě rychle unášelo vstříc do tánečního vyhnanství…

poslední co mě však při pozorování mizejícího stínu její postavy rozveselilo bylo to její…zatím….