v divomadle...

dnes jsem absolvoval dva kulturní výstupy…oběma unešený…

nejprve fantastický klavírní koncert od Authena Pureho
v mistrově vlastním podání pro dvě pravé ruce
někteří Ulitánci mají naopak obě ruce vlevo
a navíc za rohem…

ve zkratce se jednalo o sen plovoucího
asi v tomto duchu
až jednou budu na suchu
chci žít
v nejparadoxnějších podmínkách
dekadentní společnosti
vstřebávat pulzující život
pohovky a nosítka
kamenné stěny
mramorovou dlažbu
a co se týká moře
to chci vidět jen na olejomalbách
a když přece
tak jen z dálky
na terase paláce
znechuceně koukaje triedrem…

po přestávce vyplněné cukrovou vatou
následovalo melodrama ze současnosti
o ženě trpící velmi silně
nadbytečným množstvím konverzace…

jakmile se objevila na scéně
bylo patrné že mluví na metry
například zaklít
jí trvalo minimálně dvě stránky
A-trojky
což je v překladu asi 50 centimetrů…

nebo její odpověď ve druhém dějství
na partnerovu hlubokomyslnou
avšak velmi stručnou žádost o ruku
,,Vezmeš si mne?,,
trvala podle greenwichského času
třicet minut
podle titánského
dokonce třicet tři timtut
a v ulitánském trvala prakticky dva záhy*
/ * 1 záh - na Zemi cirka 1 sáh /…

​n​ení tedy divu
že než se vyjádřila
žádný z nápadníků nevydržel čekat…

nakonec byla přistižena v podzemce
a uvězněna s přečinem
že mluvila za jízdy s řidičem ,,krtka,,
/což je slangový výraz pro vláčnou soupravu/
který následně vykolejil
a vybořil se nad povrchem…

pozn. Malé fo-pá v polovině třetího dějství
ozvalo se kvákání…

dle okolosedících to vypadalo to jako bych kvákal já…
začal jsem se tedy prohledávat
pak jsem vylovil mého kapesního kvakíla
v šachovnicovém obleku
a přesunul za svistu esek z úst diváků
střelce z B2 do věže H8…

Rýha se na mě zkoumavě podívala
a já cítíl že si to žádá urychlené vysvětlení
prostě jsem zapomněl táhnout…