(bá)snění z(p)Říma

on: Chci být ... chci být zítra s Tebou
ať podělit se mohu o další rýmy,
co hlavou se mi pletou.

já:  a nejsou to spíš stíny?

nebo..

prošlé vteřiny?

za paletou...

on: Vteřiny procházejí tiše,
nepovšimnutě.
Jen co se vzbudí, hned jdou na kutě.
Prošlé jsou nezajímavé,
o ty, co nás čekaj',
však podělím se 
Radši světlé, než-li tmavé.

 já:  to zcela jistě

on: Na paletě si namícháme
náladu, co jen spolu zažíváme.
A západu slunce obraz namalujem'
na oponu či plentu,
co zahalí naše duše před publikem.
Pojď už dovnitř, nestůj venku.

já:  když slunce západ
domů žene
trhá nám ruce
natažené
pro trochu hezkých slov,
pro jedno pohlazení
stmívá se, je pozdě,
venku už
nikdo není

tak uzamčem' snění
na chvíli,
co noc nám změní
a ráno
je nám zas nakloněno

on:  Ránu jsme naklonění
a v poledne vzpříma
Rutina každodenní
Jdu do svého Říma

Kam vedou všechny mé cesty

Ze světlých okamžiků 
do doby temna
Odpovědět otazníkům
vepsaným v Tvá stehna.