Fortunská AzozA...

…proplétáme se
množstvím rozesmátých a barevně švitořících lidí
evokuje to ve mně olbřímí slet všelijak opeřených druhů ptactva…

a snad náhoda nás svedla
k jednomu prodejci
co se zabýval studiem života
harckých kanárů
ve vztahu k ovocným muškám…

měl nos co si lze spojit s Judejí
uhlové oči s huňatým obočím
že i kodiak by záviděl
zvýrazněné brýlemi
se skly co by mohla sloužit jako ochranný štít
u jaderného reaktoru
uši tvaru a barvy sušených meruněk
temeno jako dno porcelánového šálku
a po tváři vinoucí se licousy
jako dvě obří housenky
navíc mračný pohled
prý dá se říct ze zásady
jako oranžovou kravatu…

na můj dotaz proč?
bodře odvětil
,,Protože kdykoli se usměju
vypadám příjemně,,…

což byla pravda
kdekdo by se totiž při setkání s jeho úsměvem hezky omámeně odporoučel k zemi…

Rýha ovšem pouze zalapala po dechu a ustoupila o krok dozadu
,,Skutečně pozoruhodné…
Ráda bych se zeptala k jakému závěru jste s těmi kanáry a muškami přišel?,,

tvář mu zalil úsměv jaký svět neviděl a pohotově odpověděl
,,Po dlouhém bádání jsem došel k jistému přesvědčení
Jak vám nejdou do páru není to k ničemu nedostanete je do varu,,…

to mohu potvrdit
ne že bych měl něco společného s kanáry i když zkušenosti s harcováním mám
ale když se podívám na Rýhu coby ovocně vonnou mušku dostávám se do varu
o páření nemluvě…

apropó pára
koná se tu také výstava
věnovaná mimo jiné onomu skupenství…

jsem sice poněkud nepříliš technicky založený
v hodinách pracovní výchovy ze všeho
co jsem se tam kdy pokoušel vyrobit
mi pokaždé vyšel univerzální držák na cokoli...

před branou
mě ovšem zastavil jeden
z těch pucifousů
co jsou jako živé stříbro
mívají chladné rybí oči
novinářských kritiků
na saku
zářící štítek
a povídá
že takhle tam nemůžu…

pak se ale podíval blíž
a rozzářil se
nejste vy ten chlápek z ciziny
co vynalezl těstoviny
ve tvaru prstenců?

obličej mi pokryl nach
,,Ano ale to už je dávno…jak to víte?,,…

,,Milý pane my tady víme i to co vy nevíte
jako pozornost máte vstup zdarma,,
a dodal že to co tam uvidím určitě nezapomenu…

nemýlil se
tam do mne uhodila
takříkajíc bizarně pulzující čtvrť Ocelového města
Dieselovy genitálie
a turbínové vagíny
které svého času chrlily
a teď znova
plameny a páru
jako vládcové dolního světa…

ani nechtějte vědět kudy jsem se dostal ven…

tam už na mě čekali rozřechtaní Fortuňané
od nich jsem se dozvěděl
že je to jakási svérázná připomínka touhy člověka k ovládnutí všehomíra
a důsledku destrukce sebe sama…

jdeme dál…

jeden z poutačů hlásá filmové představení
jak jinak venku
připomnělo mi to mládí
a pokochal jsem se představami
tenkrát vlastně žádná kina nebyla
jen holá pláň stádo krav
a zrající slunce
prostě domov v plné kráse
i když jsem žádný domov neměl
kromě pár stlučených kulatin
zakrytých chvojím…

zálibně jsem se usadil
do dřevěného křesla
v minulosti také žádný nábytek nebyl
kromě několika pařezů
umně obestavěných kulatinami
kdosi mi nalil vodu z horské bystřiny
kde jsou ty časy
kdy jsem pil vodu z potoka
a platil za ni maximálně
kulatým dřevem
peníze nebyly…

docela mne to rozveselilo…ve Fortunii je opravdu šťastně…

na klíně se mi náhle uvelebilo jakési zajímavé zvířátko

Rýha se uculila
,,Jé to je Dalamušle…chová se velmi plaše…i tady ve Fortunii je viděna vzácně…

utrousil jsem
,,Má poněkud podivný název,,

,,Víš místní odborníci na faunu se domnívají
že je to nejasnou interpretací
kdy se názorově rozcházejí
jelikož ve skutečnosti neví
zda někomu dala mušle nebo kšandy
a komu je dává
to je záhada ještě větší…

obklopil nás houf dětí
vypadaly trošku jako ulity…

Rýha se celá nějak vnitřně rozzářila
a já si uvědomil že cit je ženám tím hlavním
zatímco mužům je většinou žertem…

dívám se
jak ukládá kapitál polibků
způsobem který nic nenese
a přesto je nejvýnosnější v historii
na tváře
i když ne na moje
ale na ty dětské…

jako by to odtušila otočila se
a letmo mne políbila
teď už vím
jaký je to pocit
zažít ten cit
a je mi právě tak
jako těm dětem…