mimo zemnící...

tělo poslušně kráčí
v kostýmu jezevčího astronauta
mysl řeší pozpátku
vnitropodnikové problémy
poryvy ledových větrů
na chvíli vrací vědomí

zjišťuji
že po mě lezou
malí zlobiví hlodavci
něco zpívají
zní to jako
,,Vstávaj Jano hore,,
snažím se jich zbavit
ale pevně se drží

zahleděl jsem se k nebi
jako by mne popadlo nutkání
zavolat měsíci
na účet voleného
ale místo toho padá
ne síť ale hvězda

dopadla za humna

když jsem došel k ní
shledávám že nemá ramena
a je kulatá
/samozřejmě ta hvězda/

vedle ní v podřepu dívka
s ňadry tak precizně vyprojektovanými
že nevyžadovaly žádnou materiální podporu
a opéká něco na rožni

tak se ptám
,,Kde jste ulovila tu žlutou veverku?,,

usmála se
,,Říkala že se jmenuje Pikatchu,,
a nabídla mi

hmmm chutná
/jejda něco mi uvízlo v zubech
asi kůstka/

myslím že vás znám
vy jste
ta botanická vynálezkyně
tažného postroje pro kolibříky
a skřipce na převýchovu
kacířských střevlíků
a
také geniální matematička
co dokáže vypočítat
když jedna a půl krávy
nadojí litr a půl mléka
za minutu a půl
jak dlouho trvá
veverce s dřevěnou nožkou
/ahá nebyla to kůstka/
vykopat semínka
z rajčete sherry

bílé myšky se svlékly
z morčecích kožichů
a začaly na předloktí tancovat kankán
zatřepal jsem rukou
ale pořád se obstojně držely

asi jsem omámen

pobaveně mě pozoruje
v tom případě
vás musím zakopat pod zem

ba ne to se dělá s těmi
co jsou zasaženi proudem
radši bych s vámi proplouval
vesmírem

to je jednoduché
a políbila mne do úsměvu
ale takovým způsobem
jako když berete za kliku
otočíte doleva doprava
pak vytrhnete kliku z úchytu
dveře z pantů
vyletíte na trávník
vysajete dlažbu chodníku
jasmínové keře
záhon růží /bez trnů/
zahradní hadici
příjezdovou cestu
i s malým fiátkem
pak zmizí okolí
celá planeta
a vy se řítíte
jako rozjařený kaktus
černou nocí
do velkého třesku...