Anotace: ...
Jednalo se o určitý experiment.
Ona leží na zemi, schoulená do klubíčka v bílých šatech.
Ve své bezbrannosti, snaží se rozhlédnout, ale nevidí nic.
Nic jiného, než zelenou pláň,
nelze zvednou hlavu a rozhlédnout se,
na to je příliš slabá - je zde přece poprvé.
Někdo nebo něco ji sem vtáhlo - zničující prázdnota, bez začátku a bez konce.
Stvořila to - přála si jen zasadit semínko a pečovat o něj jak o květinu.
Přála si zasadit život do země a s láskou se o něj starat.
Zůstala v něm však uvězněná, v jedné jediné bytosti,
která mohla být zraněna či zabita i tím nejmenším tvorem.
Když tvořila život, zapomněla, že stvořila i smrt.
Vytvořila světlo a s ním... vytvořila také tmu.
Jen si teď rozpomenout cestu ven.
Tenkrát to byl zámer, jenž rozhýbal nehybné,
Hledat cestu ven?
Zůstat?
Najít v sobě opět sílu tvoření?
Tady má čtenář hodně prostoru k tomu, aby hledal vlastní výklad a smysl. Výtku mám jen k rozevlátým šatům. Když někdo leží na zemi, stočený do klubíčka, jak můžou jeho šaty vlát?
10.11.2013 12:07:09 | Hesiona-Essylt