Jan Honza - den druhý

________________________________________________________
__2_____________________________________________________
Tak včera to byl celkem vichr. Na disku bylo jako
hodně broskviček ale ta moje byla stejnak nejlepší
kost široko daleko. Navíc ty ostatní byly jen pipky
a každou třetí jsi mohl postavit o patník.
Zlatíčko ucumlávalo svoje koktejlíky, zatímco já už
měl v sobě jedno štěně. Nočníky už nejezdily a ranní
spoje taky ne, tak jsme nad ránem šli pěšky. Po cestě
jsem měl už jednoho alíka. Když jsme došli skrze
sídlišťák - plný klepadel, klandrů, oharků cigaret
a psích dárků - řekla mi, že má dnes měsíčky,
a že z toho nic nebude. Nebyla to odpověď na její slova,
ale vytáhl jsem další šavli. Do Brandýsa jsem dojel jako
hobo na palce. Kolejbába se nedívala o nic víc jako saň
než obyčejně. Anžto jsem měl dost, shodil jsem na cimře
všecko až na trencle. Probudil jsem se až při klepání.
Hodil jsem si vanu, nebylo to žádný žůžo, prostě obyčejná
ledárna na konci týdne, měli by s tou vodou už něco
udělat. Někdy mám pocit, že sem instalatéři chodí za
kolejbábou a kohoutky nechají být. Vzal jsem si pár
růžových lentilek a zapil je hořčinou. Podařilo se mi
slupnout k snídani pouze suchý zouvák, neb šotci v mojí
hlavě pracovali jak diví. Ještě že spolubydlící odjel
na víkend do hnízda. To jsou takový ty ptáčata, co to
zkouší, ale nemají odvahu vyletět doopravdy ven ku světu.
S hlavou plnou střepů nestálo za to abych něco dělal,
tak jsem šel zas počítat ovečky.