Rezignace

Už od jistýho roku mi příjde že svět je jenom
O psychickém šoku a placení pokut
Už roky se netěším domů žiju ve svém bloku
Na vzdory vše možným snahám citím jak mě to
Pořád táhne dolů čekám jen den skonu
Už nedokážu věřit ani sám sobě tak proč
Bych sakra měl ještě věřit nějakýmu bohu

Smrt Imperátora bude jenom začátek praštím tě po hlavě
Už nebudeš mít pořád tolik otázek s rakví na zádech
Se už nebudeš cítít jako v oáze
Doba je na piču nepřestane na nás dorážet
Jsme otroci vlastních hlav sto tisíc kroku
od ráje

Příjde čas kdy to příjmeš později či dříve
Se podrobíš ty hydře co tě každý večer vyzve
Každý chce jen škodit a dát někomu sodu
Přitom kaje se že to dělá v dobrý víře
Každý pedofilní prasák taky vypadá jak hodnej strýček
Všichni nosí svoji masku strašnou zlo pohltí brzy duši
Každou