Propletena skrze kořeny,
ležím na rozpálené zemi.
Cítím ten opakující se kruh,
cyklus jara, léta, podzimu i zimy.
Dokolečka.
S pocitem vděčnosti pozoruji zapadající slunce,
s nadějí, že zítra vyjde znovu.
S vírou ve věčnost skrývajíc se v okamžiku.
Ležím a procházím, ke kořenům.
Nejsem.
Jen se rozplývám a děkuji životu.
<3
ajaj tady se asi bude z prstu cucat a vzletně prášit.. říká si čtenář když vidí "propletena skrze kořeny"
Možná pravda ti na takovémto čtenáři nezáleží, ale zkus pomyslet i na něj. Takový ten typ starého sedláka od hlíny, zkus svůj příběh v duchu sdělovat jemu. Možná vznikne básnička.
14.11.2019 13:06:34 | Karel Koryntka