4. 3.

Mraky se pomalu trhají, smráká se

a já bloudím, jako ty lampy ulicí

ve svých tmavých brýlích a dlouhém podzimním kabátě

a říkám si, že už ho nosím zase celou zimu

teď ale snad už přijde obměna

jen co dobloudím ulicí a dojdu domů

snad už bude aspoň to teplo, když už nebyla zima

sundám si kabát i brýle

naposledy se podívám z okna ven, na západ,

zatáhnu tmavé závěsy, zakroutím prázdnou hlavou

a do ještě prázdnější postele lehnu si,

zavřu oči a cítím, jak to nic

dokáže bolet.