Dát na frak strachu

Ještě jako malé dítě
jsem propadal nočním
můrám. V temných
zákoutích místnosti
jsem viděl svůj strach,
sápal se na mne v
podobě stínu a já vidĕl
strach, kde ani nebyl.

Nadarmo se neříká, že
strach má velké oči.

Postupem času mne
strach stinných zákoutí
opustil a vystřídal jej
strach jiného druhu.

Strach z nepřijetí
kamarády, strach z
nešťastné lásky, strach
různého druhu, jež je
vlastní dospívání,
strach ze smrti...

Mít strach z reálných
věcí je opodstatněný
strach, který nás
postaví do pozoru a
uvede do střehu v
případě nebezpečí a tak
se mu lze snáz vyhnout.


Ovšem strach vyvolaný
někým jiným záměrně a
ten, jež si vytváříme
sami a kterýž je
neopodstatněný i ten,
který nevíme odkud
přišel, takový strach
je třeba zavnímat a
nechat odejít. Pokud se
tak nestane, tak nám
jistě přeroste přes
hlavu.

Řeknu vám, jak to dělám
já, když mám pocit, že
toho neznámého strachu
je už až přes příliš.

Nuže!

Takový strach mne
svírá, cítím tíseň a
nepomáhá ani zapět si
píseň.

Co pak?

Jednoduše vyzkouším
metodu, která mi pomáhá
téměř na sto procent.

Pokusím se zklidnit,
takzvaně pohroužit se
do sebe. Myšlenkami
pozoruji odkud se ten
strach bere, kde sídlí.
S podivem zjišťuji, že
není usídlen v hlavě,
ale ve středu hrudi u
srdce.

Pozoruji ten pocit, tu
tíseň, nehodnotím, jen
se vnitřně dívám a čím
více jej chci jakoby
nahmatat, tím více se
mi vzdaluje, přímo
odpluje neznámo kam,
jakoby si byl schopen
říct: 'on o mně ví,
musím se schovat, ba co
víc, zmizet'. Ano tak
si to ten strach asi
nějak podobně řekne.

Najednou mám pocit
lehkosti, nic mne
netíží, ocitl jsem se
totiž tady a teď, v
tuto chvíli mne nic
neohrožuje a nemusím se
proto ničeho obávat.

Přátelé, vyzkoušejte to
kdykoliv budete mít
strach a nebo vám bude
strach vnucován
kýmkoliv jiným.

Pomozte svým dětem
zdolávat strach, budou
vám za to vděčné.

Rozsviťme světlo v sobě
a tma strachu odejde.