Ve válce s poezií

Nastala válka, které bych se nenadál 

Já proti poezii, už je to tak

Spoustu let neznali jsme jeden druhého

Před rokem jsem ti však podlehl

V temné době plné stínů

Začala jsi lahodit mým smyslům

Mozek začal veršovat

Duše a srdce dodávaly slova

Uši nasávaly inspiraci ze všech stran

Oči pročítaly stovky básní

Ústa je potichu slabikovala a hrála si s každým slůvkem

 

A teď?

 

Brzdíš mě a svíráš

Mozek se veršům vzpírá

Duše i srdce nechtějí se dělit 

Uši už nenaslouchají rytmům básně

Oči se při pohledu na tebe zalévají slzami

Ústa se při recitaci křiví hořkostí

 

Už jen těžce hledám rýmy

Už nechce se mi psát verše

Už necítím tvou volnost 

 

Už jsi jen závaží v mé mysli

Už se s tebou mohu jen utkat na válečném poli

Vzpouzet se ti, když se mi na papír dereš

Ty víš dobře, že mě už pár dní pěkně s**eš

 

Možná brzy najdeme si společnou cestu

Teď však každý stojíme na jiné straně barikády

Krčíme se ve svých zákopech

A nechceme ustoupit ani o píď

 

Možná brzy ......

Možná nikdy .....