VYČTENÍ NEMOCÍ

O obsah článku byl vyšší než předpokládaný zájem, avšak vlastních poznatků bylo zveřejněno minimálně. Jakousi vítanou náhodou vyřešení tohoto problému jsem mohl vydedukovat z posledních poznatků grafologie.

Vrátím se k původně před více jak půl stoletím zveřejněnému, tehdy jistě novému, nadějnému a plnému očekávání poznatku, možnosti zjišťování a především prevence onemocnění, vyčtením z vlastního písma.

Pokusím se co nejstručněji popsat, proč se tato tak nadějná metoda nejen neosvědčila a se nemohla ani stát přínosnou vědní disciplinou.
Tenkrát již sice bylo známé tvrzení Číňanů, že: „Slovo, které vyřkneš, je hlasem tvého ducha. Písmo, které kreslíš, je jeho malba.“ U nás se jen stručně tvrdí, že „rukopis je zrcadlem autorova podvědomí“. Z toho lze vyvodit, že „vlastní písmo není produktem ruky“, jak se většina domnívá, „ale produktem mozku“.

Až sem by vše nebylo ještě vůbec komplikované, kdyby poznatky z počátků 21. století neupřesnily zjištění, že náš psací mechanismus je především závislý na aktivitě podvědomí. Přesněji jen 10 % představuje naše vědomí a zbylých 90% je ono podvědomí, které v tomto rozsahu řídí všechny naše životní funkce.

Závěr: Problém nemožnosti vyčtení onemocnění z písma je znemožněn tím, že podvědomím písmo můžeme natolik ovlivnit, aže k „zfalšování“ skutečností.

Jako příklad je uváděn energický a zdravím překypující rukopis, který každého na prvý pohled zaujme, ale ve skutečnosti pisatelka má dokonce několik nevyléčitelných chorob, již mnoho let je v invalidním důchodu. Písmo žádnou nemoc nezaznamenalo. Podvědomí je prostě nevzalo na vědomí. Je daleko silnější než všechny její nemoci.

Pro nás mimo poznatek, kdo je „tvůrce“ písma, ještě návrat k původnímu. Jakmile se tvar našeho písma náhle začne měnit, buďme ve střehu. Něco se děje!