Úvod do dendrofilie

Našel jsem si zalíbení v hlohu,
zraky své spustiti z něj nemohu.
Velké kouzlo mají rovněž borovice,
zavoní-li jedna či mnohemvíckrát více.
Duby vytáhnou mne z nudy,
podaří-li se mi vysázet je v kruhy.
Udělal bych totéž i s tisy rád,
aby mohly v zimě z výšky vynikat.
Pokud bych žil v přepychu a luxusu,
pohřbil bych se pod živý plot z buxusů.
A když už jsem u živého plodu,
ovocem si doplňuju vodu.
Když zírám do rozložitých buků,
dal bych za ně do země i ruku.
Kmeny starých katalp jsou moc pěkné.
Jakpak se to jen latinsky řekne?
Kdo si plete štědřenec a zlatici,
mel by uzavřít se v žluté krabici.
Nemám potřebu se dívat jinam,
když před sebou vidím vzrostlý jinan.
Tuhle jsem pod modřínem jen postál,
najednou jsem skvělý nápad dostal.
Ale jak jsem pod javor klen popošel,
nápad z hlavy zase náhle vypršel.
Jednou jsem do prastaré lípy vlezl,
nikdo mě však neviděl, tak jsem zas vylezl.
Z akátu je dobrý med, ne však les.
Neměl by po něm zbýt snad ani pařez.
Radost velkou, čirou jako křišťál
způsobí mi jen přerostlý dřišťál.
Až já třeba jednou rozum dostanu,
budu možná viset z větve platanu.
Zatím jsem však očarován černým bezem,
vyvaruj se topit někdy tímto keřem.
Nemusím se koukat zblízka
abych poznal, co je líska.
Od té doby, co jsem spadl z hrušně,
chovám se už ke všem lidem slušně.
Samozřejmě jsem spadl i z višně.
O tom už však nemluvím tak pyšně.
Před domem mám neprostupné hradby,
stačilo jen zastřihovat habry.
Více než nad naučnými filmy
rozjímám nad ztepilými jilmy.
Kdo si myslí, že je problém s kůrovcem,
měl by radši ochraňovat jírovce.
Snažím se nějak sdělit masám,
že má smysl i ten planý jasan.
Přestal jsem už tolik myslet na kraviny
a na černo začal sázet jeřabiny.
Původně jsem ho chtěl nechat na konec,
je však už teď třeba zmínit jalovec.
Minule řvu na souseda: „Darebáku!
Opovaž se pálit listí z ořešáku.“
Nechoď, blázne, ke hlohyni močit.
Mohl by tě do ní někdo strčit.
Mohl by sis dost ublížit o trny,
nelez ani na dřezovec trojtrnný.
Nevidím to pouze jako náhodu –
olše sklání ráda větve nad vodu.
Jaro letos přišlo trochu déle,
břízám se však, zdá se, daří skvěle.
Květy střemchy voní mi tak sladce,
až se mi vždy ukousnout je zachce.
Do škumpy však kousat není platné,
mohlo by to totiž skončit špatně.
Cedr u nás sice nemá původ,
nezmínit ho však nevidím důvod.
Když už jsem u nepůvodních dřevin,
oslnit mne dokáže i jerlín.
Ty chceš vědět, co jsou tamty keříky?
To jsou prosím obyčejné šeříky.
Nemusel jsem ani chodit do školy,
abych věděl, proč se sází topoly.
Podle vůně určím přesně hnedle,
co je smrk a co naopak jedle.
Leckde se o mne šíří drby,
že prý nerozpoznám všechny vrby.
Co však zaručeně říci mohu,
našel jsem si zalíbení v hlohu.