Tak jako tenkrát

Vracím se. Mrtvý strom nařezaný na plátky lakovaný, napuštěný civilizací jen tiše slouží svému účelu. Kov v něm vražený, ten cizorodý prvek, uvedu do pohybu a mohu vstoupit do své sluje. Zdi již dávnou nejsou kamenné, půda, hlína, možná ještě trochu, ale prošla žárem pokroku, tady už nic neporoste.  Míjím jeskynní malby o rozměrech 297 na 420 milimetrů. Mamuti nejsou, co bývali, připomínají noční scenerii Brooklynu. Konečně, mé měkké lůžko na vyvýšeném kameni pokryté kožešinami, to vše značky Ikea. Po celodenním lovu, lovu zákazníků si na chvíli odpočinu. Záři hvězd na nebeské klenbě nahradily pestrobarevné kruhy diod z klávesnice, monitoru a nabíječek, hle támhle vidím Venuši. Nedaleká silnice tvoří iluzi šumu korun stromů, však zurčení potůčků poněkud utichlo v plastovém potrubí. Zpozorním. Zvuk predátora, jehož krok sesunul kamení, to kocour opustil svůj písek. Oči šelmy odrazily světlo pouliční lampy a puma na mě upřela svůj zrak, tiše jako lovec se blíží, větří snadný úlovek. Vrhá se po mně.  Svádím lítý boj a s mocným řevem „smrdíš“ shazuji kocoura z postele. Odešel hledat snadnější kořist. Z posledních sil strhám své kožešiny, opláchnu se pod masážním vodopádem a nasytím se dnešním úlovkem. Ulehnu k lehkému spánku a nechám si zdát o lovkyních, příští východ slunečního budíku mě posune kousek dál v životním cyklu. Tak jako tenkrát.