Opravdu?

Neumím pochopit ten smysl. Naše planeta je jedinečná, proč ji ničit? Se záměrem zisku?! Jen kvůli vlastní sobeckosti? To v sobě nemáte špetku soudnosti?! Bolí mě to. Moje mysl i srdce, chci se z toho vypsat.. nebo vyspat? Každý pokácený strom mi trhá emoční vlákna spojená s existencí.
Svítí na mě Slunce a velice dobře si uvědomuju jeho sílu.
Země. Nikdo z nás nemá moc zkrotit tak nepředvídatelný vesmírný jev.. tak o co se vy magnáti, generální ředitelé, hlavy světa snažíte. Kdo Vám dalo oprávnění bourat něco tak výjimečného svými odpady.. a co potom my, zranitelné a poničené duše, to pro Vás nic neznamenáme? Hloupá řečnická otázka..
Pro zábavu a vlastní potřebu likvidujete přírodní zdi, které tu byly-jsou z určitého důvodu a očekáváte, co hůř, vyžadujete osobní úspěch. Je mi z Vás zle. Styďte se, vy přísliby nevinnosti.
Svět nepatří nám, nikdy nebude, a pokud ano, nechci být součástí. Příroda nás nechce zdevastovat záměrně, jen přirozeně vrací úder. Rozdává další šance, kterými lidstvo plýtvá, jelikož s nimi už dopředu počítá. Znovu a znovu nám hází záchranný člun, podává pomocnou ruku a my beze stychu trháme lana.