sen ve snu

Potichoučku jsem otevřel dveře jejího pokoje, tiše naslouchám, slyším její klidný dech. „jak krásně spinká" pomyslím si, co se asi může zdát nesmrtelné vládkyni noci? Chvíli ještě pozoruji její spící postavu, která i ve spánku vypadá majestátně a pak jemně zavírám dveře jejího pokoje. Otočím pohled od zlatem vykládaných bílých dveří a spatřím za mnou stojící Celestii, která mne sleduje starostlivým pohledem. Podíval jsem se do jejich zářivých očí ona se zadívala do mých a jen tiše pronesla " i zdánlivě nesplnitelné sny se mohou stát skutečností, když v ně člověk věří“ Pak se otočila a tichým krokem odkráčela sluncem zalitou chodbou