Pouta noci

V zapomenutém pokoji, setkání budíku a bubnuji cích kapek, v perostrojce demantove lebky, imaginarnich jako krásný o kterém metafora lidství tka karminove jsoucno bezcase vlasecnice.

 

Zde lezi me rozpolcene srdce utkane oním pokojem v jemnosvitnem snoubenstvi virivych udernicku noci společné rozkose. Septava atmosféra mezi objektivem a okem prahnoucim po prahu kristalove pavouci aberace casticoveho urychlovače prostor. 

 

Prostor je srdce rozskocene vedví, snubnosede ovinena propastnost rudého zákalu tepny pnoucí cizorode těleso lesními stezkami po stolete tekoucnosti znamenite vláhy noci.

 

Odkazem plynoucím za návrat mne však pouta ono preslicne tělo verše, mezi zitrejsimi aspekty jez jsou mi dneškem a insomnii mladého těla v nemz spí zakázány netopýr bez riskantní anémie soli a vody.

 

A Tvé tělo je tělo Tvé duše zdvojene mezi ladnosnubnou labutí siji, krvácející na nebe a bestialni dobrodružství tkvíci v hlavici viditelne lásky vítězství a pokoje nad harmonii opuštěného kořenů dechu pod krovem nekonečného velebeni básníkovi noci.

 

 

----- Je temnosnubna noc. Čtyři mladíci se rozhodují mezi světlem rozplceni a peklem nanebevzeti. V tichem mrazíku léta. U řeky. Vstoupím do světa, jež mne utkava. Tkanivo volnych asociací. Jako vzdy: 'už ses rozhodl?' Hlasite pronese. 'A co?' Zkrivi ret na ustrasene tváři. Září i mimo naši konjunkturu. Vzrušení extaticke roste bestialni rozkoši. Muciva je mantra X. Lidska samota a mlýny boží milosti uprostřed pokoje, svítání a stebetajici hlasy ptáků za oknem. Neprostupna tma matoucí me zájmy. 'Již jsi to napsal?' Ozve se z matky dialogu. Jsi rputne přednesen, utopen, mysli sebereflektivni krve nevynesen?' Ano příteli lidské a citové tekoucnosti, nabourane zvyklosti, tvůrčí pochybovacstvi, halas, laskyplne sevreti ticha, chápající erb kruhu a duhy. ...