Myšlenky vyhlížející léto

Myšlenky vyhlížející léto

Sluneční západ je ráj pro oči i pro duši. Jdu polní cestou, vše lemuje příjemný porost, který vytváří letní atmosféru. Všechno pomaličku přechází do romantického letního večera. Copak se asi děje v tuhle chvíli, pár kilometrů od mé malé existence. Třeba někdo zažívá nejkrásnější chvilky života, první lásky, první přemýšlení o citech k protějšku. V malých dětech roste strach z noční bojovky. Když na to tak pomyslím, musím se zasmát, byla jsem úplně stejná. Neexistovalo léto bez tábora a nočních pochodů a i když jsem se bála, mám na to ty nejkrásnější vzpomínky. Nohy jdou stále dál, ve vlasech se zesvětlené letním parným sluncem, nesou věrné sluneční brýle. Delší béžové šaty se tu a tam zavanou ve větru. Před mnou cestou se rýsuje přírodní poklad. Nádherný les hrající všemi zvuky lesních obyvatel. Jdu stále dál, po pár dalších krocích neznáma ruka přejede přes má záda. Romance končí a mě napadají ty nejhorší myšlenky. Celá vyděšená se podívám na to neznámé stvoření. Když ho zahlédnu ucítím najednou klid. Za vylekání, čeká sladká odměna. Něžný polibek na tvář, je přesně to co teď potřebuji. Jeho ruka zabloudí k té mé a pevně uchopí. Je tady, můj milovaný krásný neznámý. Srdce bije tak moc, nestíhám ani pomalu dýchat. Ruku v ruce spolu kráčíme letním večerem, kam jinam než do neznáma..