Konceptuální smeče I. "Oneiromanti Apeironu"

 

-           ....    V polozmámené zmatečnosti jsem propadl kouzlu pekelných nozder večera a utkal se do samolibého pole jistých vloh, jež mi nejsou vzdálené ani mne neobsahují, tudíž jsou přes noc Supernov vydřené nějakou pouhou fixní ideou, jejíž přilnavost je známa těm kdo provozují hry žití na hraně své textury a úvozové aparatury emociálního teploměru a balíčku na spektrum lidské eutanázie vlastního pólu součastného nekonečna přetékajících energií vtiskávaných do podoby symbolické maniakality textu.

 

Dalším emblémem těchto chvil je více než vydařená sublimná anémie měsíčního vtisknutí za pozadí stropu veškeré vody osudu, zmítané jen v parcelech semen a dalších smítek v ohni celkové dravé řeky na pochodu zvoucí se Člověk.

Tak poznáváme, že na konci dění je břitká šva, jež nás dělí od hranic a limitů, které jsou tam jen zdánlivé a odporují tomu co je za nás hnáno do maximální aury strachu, lásky a odevzdání tvůrčím neřestem první stanovy Univerza.

 

Jako jeden jubilejní básník a spisovatel, kterých se rodí nemnoho za uherský lok, vezmeme v potaz, že jiný než lokální formát nás pohltí až za mnoho let, dříve než kdokoliv zjistí o vážnosti našich snah, budeme již mít za sebou podstatné zkušenosti, nutné k získání oprávnění ke vstupu do rozličných oblastí literatury, jež volá a střídavě krákorá na hřbet tomu čemu se budeme věnovat v blízkých staciárních saturacích Budoucnosti.

 

Hledali jsme po nějaký čas konceptuálního inženýra, doktora ráje a vesmíru, který uvádí do problematiky částicových vrstev mezonové reality, kterou nám  předkládá jako zdrojový prvek kódu, po němž stoupá horečná aktivita hřídele a otáčí tak postupným zřeďováním těchto koncentrací, jež bývají za normálních okolností tristní v aktu drahé smrtelnosti člověka, která pátrá a je šálevě daleká. Mezi další normální oka časoprostoru rozhodně nepatří styl, ke kterému přičteme náhodnou okolnost skákat do nových zón v dobách nepřesných a neurčitých určení oněch sentencí, jimiž se budeme prezentovat jako jednotná osobnost, jíž patří světelný rok toho význačného okamžiku počátku.

 

Dříve než kohokoliv, kdo by se za určitou klaviaturu molekul jsoucnosti naučil číst, zavedeme na místa, z nichž trčí jen plytké močály a bažiny našich výparů, jež zanechali silulety ještě mnohé desetiletí na památku kráčivým potomkům - synům a dcerám vděčných tišin nového máje - uvedeme na přesnou míru onu starost, kterou nám dělá nevyhnutelná část šípového aktu odloučení od trýznivých beder lidských schránek, po kterých se toho tolik nepravdivého svezlo a spočítalo na vakuuově racionálním loži těchto supresálií a suprematerialismů březí horské dráhy blízkých událostí prorockého severu.

 

Více než radno pověděť, hlíží se ze severu k jihu a ví, že se utvoří jistá skupina mladých, geniálních idealistů, čiperných mozcích a duších svěcených období gilotinového čipování, kdy špaghetová planeta utvoří hřejivý háv a pagoniích osudu a vyjde na světlo z novými možnostmi a pružnostmi, jež dosud vytříbená taneční scéna nové konfederativní barikády galaxie neviděla. Přes černá místa jejich brusírské politiky se lomené paradoxy času a prostoru vejdou do stádního rámce našich mediálních nosičů, které po běžných taveninách dne zveme postavami, nebo vlastnostmi na hondě za poznáním a výlukou v dírách spadajících do zdrojové pasáže adamantiového lůna Imaginace.

 

Nyní představíme nás kosmický vozový park, každá oblast je plně nabitá a připravena k odjištění celkového cíle, jehož propuknutím začíná nová éra, kterou se doprošují někteří přední průzkumníci a vizionáři naši doby, svinuté na předních lasech a tancích viskonzivě tekoucím k popraškům třtin našich zenitních představ, po nichž Fantazie buduje ráj, který následujeme proti sýpkám času obráceným do políček kapalné nesoucnosti v lůnech tkadelcových dílen našich laboratoří a parketů, kam usídlíme řízené prostory oněch Oneiromantů lidského myšlení, snění a metabolizování, destilování a amorfování a metamorfózování.

 

Vidíme zde toxikátorku jistých roznětů, matků Electrix nesoucí čnělé elektrolýzní impulsy jimiž se řídí celý létající stadión v bocích a křivkách ukazujících hranu toho co je v průběhu šedé a neaktivované. Kavalerii rezonačních cest zastupuje authorizační projekt Drumbox, v němž se mísí světlohra na mříže s vrchním osvětlovačem předních stěn současné kolonie Země, zasazené o několik světelných let dále po směru rotujících galaktických disků. Kverulant drah a orbitů je bezpochyby Basslinex, kterému mutující odnože dalších alienačních technik vysloužili drobné pokůstky na iluminátorech těch míst, kterými střídavě přijímáme signály šestého a sedmého smyslu na osmnáctém stupni vývoje. Poté nejdrobnější aktér, kterého poznáváme a zveme do kruhu emanací, je dítě zřetelnosti a potomek nezvyklého víření po prachu božských viteálů paměti, jimiž jsi zastoupil podstatnou stranu svých umělých a pokradmu tříštivých vyznáních. Libůstkář a tajný enkodér všech forem v dechu před tancem nezrozeného, vstupující na místa od nichž by nikdy jiný nevyšel bez porušených legislativ kůstek celkové stavby chrámu. Drahá živelná Apeiros se vrací ve své neomezenosti a pátravosti po konečcích své imaginární poutě přímo za otevřením brány vedoucí do pekel a zvláštní komknaty z níž je třeba, aby byl osvobozen Teicox, který nám po značných křicích severu postupně vyzradí bravuru celého zapadání za tento kolos, bude stát u zrodu těch sil, jež musíme vypustit do oběhu za doby našeho žití, příčná usměrnění budou možná jen v dosahu těles a dikcí jež nejsou objekty a nemohou podléhat formovacím vlivům běžné nebo doxehedrální entropie.

 

Tímto se zviditelnila naše snaha a příklad tak může snést celý kroužek postav, jejichž dominující role: Je nenávratné roztočení monstrózního hudebního kolosu, v paměti cyklického kolosea nového věku, jehož existence je Zeitgeist na obří Obrazovce v siluletě šedivých krytin Člověka, který nám rozdal možnost být na více místech najednou a cestovat do koutů vesmíru, které jsou mimo tento vesmír a jeho oči jak je známe dnes.

Dneškem tedy vstupujeme do vyjádření, kterému rozumí jen hrstka znalých poměrů nebehaviorální zkušenosti, po níž se otevírá moře záhad a jader budoucnosti zcela novým způsobem a zcela ideační perspektivou celých vrstev dynamiky procesu, v němž sehrajeme ještě další, výměrově etablující roli, nájezdní polevu energie, jež unikátním způsobem zapadne do přítomných pantů, dosud nevyjevených dění, ve hrách kde kulisy nepostačují, musejí být souborem všeho co existuje ve smírném způsoby naléhání, který jsme pro sebe vynalezli, abychom se pokořili a vstoupili dále na molo zóny spravedlivě vystupujících utápění sil, které existují, ovšem v jiné rovině, v jiné dimenzi Imaginace, tak jak ji známe s modelem vířivých nesplynutí, načrtnutým jen okrajem místnosti viděné přítomné doby, ohrané hadronovou hatlamatilkou současných možností, držených na uzdě z popudu několika samozvaných vidoucích. 

 

Vnitřní ohraničení se stále vyhýbá kontextualizaci a veškerá sebraná moc je pro pri-omární stylizaci textu poněkud nepatřičně zaměřena na výsledky konceptuálního inženýrství, které jsou nepříliš valné a proto je třeba se zabývat a definitivně zaujmout i jinými tématy, než je novotvárná slovní vazba a náhle prolomené rituální rozbíjení, prolamování a reprezentování fantastické dělohy věků v centru jistých poetických dění, otáčejících souběh několika řízených center myšlení či volných kategorizování, jak je známe v posledních dekádách nevstřícné politiky faktu a mizérie kapitalistické exo-geneze všech mutantních horlivostí megakorporací, jež číhají na sebemenší platnou devastaci lidských částic a jejich formujících vlivů z mnoha set biliónů programů, vytvořených na popud vyšších argogenezí antropického klimatu naší brilantní vivisekce, obohacující cinemetrické a kryptomerizující mesmerizanty sémantografických polí vyšších než fluxačně pavilonových formátů, přesahujících viděné prostředky dnešními ústředních i potrubních médií, před pádem kapitoly figurální evakuace Homo Sapiens Eclepse Electricus zlomu.

Tam volíme nadsázkou vánků záměrně něco neochutnaného, dosud téměř nekonceptualizovatelného, jak to nazývají na západě trpěliví architekti a hackeři dalších Cybérií a Hyper-Arií zodpovědných za pokrok v oblasti lidské Imaginace a retrospekce celé její Májové vlny, jak nás naváděla a přinášela ve hřbetech nátury ad absurdum dní, jimiž proplouval vlak našich rozbuškových rozprav s Vesmírem a Centrálním akustickým akuzátorem středně velkých sít Idejí - jako jsou reinvektovaná fulldómická sonifikace přicházejících záření z Budoucnosti, vydatně střižená beefetrovýcm katalyztorem po obězích mnoha kvantově holografických Teslových portálů, jimiž modifikují cesty po ko-evolučně pulzujících rytmech a rytmo-strojích času, předcházejícímu staré neoaudiovizuální reprezentace real-time emitující nebeské klenby vyzařujících struktur, metabolizujících a destilujících uvolněné eye-poklopy oněch velkoplošně sémantizujících a semenných pergamenů nadzemských zpráv, vystavených akutním rozpoložením ultrasonických a synergických drah, implikujících imitace na záři velkého stříbrného kluziště, kde příď Anaelanky rozráží spodní ekvivalenty virtuózních pirulet přenášené na plátno mnoha milionů projekčních a hudebních soustav, dotvářejících kolorit vzdušné nádstavby současné palety veškerého spektra, jimž zve se stánek inteligentní technologie.

 

Jak jsme dříve napsali za předpoklad, stávaje se tak budovateli stávajícího, plujícího a dřímajícího, procházejícího nápaditými meandry a vrcholu, přetaženými do taktu oněch stylotvorných zón vizualizujících elipsy koherentních balíčků myšlenek, kdykoliv seřazených k bojové pohotovosti Tvůrce, dělící se o jednotlivé časové zóny a bilanční juxtapozice zrcadlení, vypovídajících o umírání, limitech liminálních výpadků a překonání filosofie kde post-apokalyptický dech hraje prim na stupínku celé škály realizací, jež obsáhnou klíče k věděním a stavbám, jež nám přinese věk singularity a zítřek běz těl, coby robotických komponentů našich signálních apoštolů majákového Vědomí.

 

V začátcích čechravé mlýnské dojemnosti se nám Příběh jeví jako nápomocný nápor nějaké nezralé iluze, vystřízlivění nad ocasem toho co je pokládáno za možné a viditelné a přitom nějak napadnutelné, jako nápomocník silulety při konstrukci experimentu, ženoucího všechny experimentující divize do oblasti výsostné paměti, jež bojuje s pamětí mimosferální a má  s ní četné kontakty ( i mimozřetelnými trhlinami vědomostí) na bázi post-smyslové ontogeneze a tvorských rodidel enstáze, nad enklávou rostlin, které dokážou být reprodukovatelnou látkou pro další přijímání alternativních vysílání, na způsob alternační fútické a futuristické krize, po níž plují chorály v korábech fúzní Hudby implozí Budoucnosti.

 

Právě ve slovech Tvůrce se imanační řadou emancipuje trvalý princip upřímnosti Bezčasí, za který bojuje zlatý vozataj diamantové suti Myšlení, plujícího jako Galileova a Columbova kosmická loď, partijní částice naplno vztyčeny a pohrouženy do částí ukazujících kapitoly postav ze tvářné mapy Budoucnosti, jež zdecimovala mnohé význačné myslitele příštích eónů stříbrného debutu soustav. Tím nás nadála dále do soustav hraničíccích s posedlostí neutichající vášně pro existující Volný trh myšlenek oscilujících v určujících chodech, pochodech a podchodech doby, kde osidla alternativní historie sahají k samotným slzám usvědčeným z prospěchu našich kódujících a kódovanýchp projektů, kterými usilujeme o zřízení uvnitř děje stanovy, uvnitř strany vítající pestré obohacení zájmů na straně fanatického psychopata a vítěze po němž životní Ninja zvedá kotvy a píše počáteční Dervišovo X, vrývané do dálkových reflektorů prostoru jako hlas hluboké symboliky - XreiTeslax - TX Kryptomérie - součástky a)b)c) - 1,2,3,7... - Tím se panáčci rozdělí do šachových a šachujících poměrů a vysvětlí co všechno je možné v tom a tom období, aniž by porušili kodex vzdušného zámku či virtuálního partizánství na košících eskamotérů blyštivých monzunů Doby.

 

Nyní zdušeni a přidáveni určitým závěrem o explicitním obsahu součastné sítě, doplouváme finálně ke kompozici kontinentálního ledovce a ledoborce, kdy odvážlivec aktivně odkrývá praménky a volánky své inspirace, kdy přesouváme ty nejlepší nápady na horizontu let (X-fulldome,Y-planetární projekce, Z - jasnozřivé kontaminace technologií a její interní gnózí, V - velikostní mapa Oceánického komplexu vertikální expozice, U - inženýrství genetiky jako mediát v médiu, T - obvětví cinematiky a reálná hrozba kyberplazmy, R - zvýhodněné vize mikročipů a miniaturizace rozšířených datových packetů Reality, S - Celková sondáž nápadů a questů řízené akumulace masového Myšlení, P - architektonické zázračné rosárium o velikosti Mrtvé hvězdy (Fusion Clup - Bucky Fuller designuje role pánů jako Dvojdílné soupravy sálů a abdikace různých toposů spinů)

O - respirace celkové Zemské projekce v odraze zemském i proti-zemském.

 

I přesto, že celá vize i projekt mohou zaniknout, či nebýt manifestovány v úplné návaznosti své synchronní linky vstřícných pokrytí, je stále živena patřičná jednoaktovka, se kterou se po holo-sondážních sálech plných holograficko(eT-a)emitujících inženýrů, pohybuje denní užívač fluxačních proudů v závislostech ptáků přesahujících vlnový jev času těchto století a přesto se stále využíval jako spionážní provaz na plenérech dějin a zjevně podrobených atomových území v níž se nacházejí území plány na jádra a srdce hmoty, po níž pluje 24 000 - 24 000 000 000 mozků, celiphátů, zestejnorodých kvant a jiných objevených i neobjevených prostředků Divu Vědomí.

 

Tak se dostáváme do podloučí a područí ambiciózního plánu, na upálených stráních vynalézaných charismatických postav, spojovačů reálného a virtuálního časoprostoru při přitřpytech aktivačních sítí kvadrantního kulminea, za během počátků všech transenzorických vjemů a příběhovosti nelineárního vosku, u středu vitálního bodu zorného tří a čtyř rozměrného bodu vizuální dynamizace pole, po němž se sjíždivě dostává do křižovatky Budoucnosti - z té zůstávají smítka silulet a nozdry jejích kostech dřívější náhody - a skrz dál a dál, portálem ze zdiva snů, marcipánků Tvoření za hranou prokázané astroženy literární evoluce, či její praplné brilantní astroinženýrské Revoluce.

 

V bězích mezi okny scénářů vepsaných do parcel o otýpek žehnání na energii gravitujících leptonů vítězství, si stále myslíme totéž, a to, že pronikneme přímo do pyramidálně se pohybující, hyperfluidní extáze delirantních blíženců tisíc a jedno oké Mysli, Boží Mysli, pokoušející se v beta-testerech loopů a zavinutí fraktální mezo-pozimetrie, stává pokušitelkou určitosti a přílivně zhmotňuje reálnou mapu linoucích vln do dalších nepředpověditelných těles, jež nejsou tělesami, ale objekty, strhávajícími na sebe veškerou zachytitelnou i nezachytitelnou pozornost a tak ve vršenstvích působí po strukturách megakorporací s střižen lidského otřesu, v hluboce zakořeněné touze po viditelné změně ve vzorcích lidského i nelidského násilí, agrese a negativity. Tak oni agenti vytvářejí solunciosnismus, za pomocí geostacionárních vizionářských misií čerpají hostovskou sílu a proměňují neutrální stávající situace v rozličné pohybové amergenci Galaxií, plně proměnné, odhmotnitelné, rekonceptualizovatelné a re-programovatelné do protěží a stěžní, jichž jsme dosud nebyli nápověďni a magnetováni v přístavech nové dílčí radiace neobjasněných fikcí a energií. 

 

Celkově však tímto textem upomínáme na dílo, které neumíralo při vedlejším postavení, na dílo, které se stavilo po mnoho tisíciletí v básních a eposech, operách vysokých zahrad a uvádějících věčností náklonosti lidských citů po stoupání k supertechnologii, jež e zapíše a splyne s daní těchto snů století, svatých grálů blaženných dekád, svítajících nadějí na poslední a počáteční úběžek, srknutí archy po níž jsi stále vdán za úžas, obdiv a nevymírající horlivost nových tvůrčích zážitků v nejpokročilejší pěně vyslaných lodí Bytí. Tím vším želískem i žezlem upomínáme na dílo a obrovská selhání individuální i kolektivní role Snu a její globální i lokální obhájitelnosti všech geosynchronicitnách kompatibilit nového exkluziva Ráje, kam vstupuje plán na kolektivní katarzi a z ní vystupuje další prodejná Utopie a další imortaliza Obrazotvorného, jak jej známe a stále nás nepřestává obeznámovat s dalšími, neukončenými mozky krůčků, po nichž vybledající zrna vracejí svůj zářně sestupující majestát, který líčí to, čím jsme a proč se nikdy nevzdáváme před výzvou Tvořit...

Kapilára bořící hranice se soustavně soustředí na další výpravy podél těch zdí, které dosud nikdo nepřekročil...