Průzkum vodítek

VII. 990

Z vnitřní nutnosti ornamentálního romantismu

Povolil se elektronickému psychotismu

kde sekvencery lidské evaluace

vyhřezávaly fútismy flashbacků

krvavě ukřižované mysli

A nabubřelé pásma

sonického lyrismu drtila

dlouhonosou sněhobílou

retrospektivu umělecké formy

zatímco vokální synthetizér

smyslně smiloval se nad

vizuální reprezentací očních květů

vyjíždějících po trasách kolejních

samplerů jako obdoby subjektů

vržených do volné delty jakési

blány post-existečního řečiště

majestátních pionýrských formátů

vibrující inteligence Vesmírné Touhy

po neo-revolučním tvoření strunových

pláten dosud nekonceptualizovatelné

promněny lidských částic

ve skupinovém holosyntaktickém páření

galaktické mnoho-Bytosti

...

Tím memorandem memem-momentu

minul aspekty futuristické orgnanely

filigrálních plánů mimozemské hudby

poezie a všech úrovní a vrstev jejich života

aby spatřil hrot usekávájící dohlednost

umělecné formy jsoucí daleko

za okraj současnosti a vše co by

ji připomínalo či alespoň

z dostatečné blízkosti jevilo

je jako procento toho

co znala zóna jejich uzounké fantazie

letových drah eminentních

partů toho Století....