Orbicula

Neo-qebrus je postava alternativního vesmíru, zastavajici katalog zkorumpovaneho lidství, jeho parketou jsou vzpomínky, falešné nebo opravdové, retuše hologramu v realitě a v neposlední řadě dokonale programy pro virtuální realitu rozšiřující mapu lidské imaginace a percepci//koncept vyvinut jako součást projektu AV explorace Sci Poematica a související literárně fiktivní prequel.

Scéna první: Muž v biometrickém křesle, v řádu nanosetin se do jeho oka promítne orgiasticky impuls, pocházející od centrálního řídícího mozku, sidliciho v jádru společné megapole. 

Scéna druhá: Obrazy selekce a determinace, sexualita a rozmnožování neodvisle oddeleny, obyvatelé procházející urbanizovanou džunglí, každý se svou virtuální realitou, procházející multicetnou digitální exploraci svého autonomního digitálního vesmíru. 

Scéna třetí: Obraz krystalicky-liquidne zavisleho spisovatele na bio-mechanických hrátkách s prostorem, zoufale se snaziciho hledat a nacházet inspiraci v neo-nevestincich megapole Orbicula, spisovatel je post-cyberpunkovy hacker, blahobytny intelektuál a vyznavatel mezi-transmedialniho přenosu. 

Obraz třetí. & Jedna nula: Stěny se determinovane mění jak jimi prochází hlavní hrdina, stěny procházejí stěnami a skrze obrovský lingam vystrelujici ze dveří se promítne malá menavka se sesitou tváři mnoha set faset, zadoni o poznání, percepce a tunel reality se oddálí a skrze poloprusvitne stěny mnoha bytosti nevestince lásky se začnou slevat hlasy stenani, polymorfove s pokoje osm, sexuálně zotroceni droidi hlasajici o rovnoprávnost, transsexualove roztekajici se v zornickach transplantovane pozornosti, hrdina patrajici po zmizelem homonkulovi, který byl oblíbeným hostem tohoto proklateho a kyberdelickeho místa.

Scéna čtvrtá: Spisovatel okolo starého psacího stroje z dvacátého století, okolo vyrezane ritualisticke symboly, skvrny spermatu a vosku, sliteho v krvi a slzách mladé infanty, s prisitym údem mimozemského brouka, emancipovaneho jako královna haremu. Návrat k orgonum v podzemní parade města Orbicula. Neo-Qebrus se právě probouzí do dalšího čísla, jeho ztoporeny mytyzovany symbol muzstvi je rozdvojen mezi dvě obrazovky odboje. 

Scéna čtvrtá: Obrazovka druhá. Steny se rozdělí stěnami polohlasem, z pokoje vychází nahá žena v dlouhé robe a tichou vymlumnou gestikulaci pokyne, ať vstoupi dovnitr, do jejich útrob, tam je zástup makabrioznich postav, bohu vyhreznutych na počátku času z jediné barvy její krve, ovulizovane skupenství článku lidství, digitálně preneseneho zpět do ráje, ve květech daleké budoucnosti,  kde nejzazší a nejbližší tok bodů je pouze číslem na mapě ztracejici se lidské intimity.

Scéna Pátá: Šedivé, rozpixelizovane substráty něčí roztekle šedé kůry mozkové, zbytky prenatalniho reflexu ve třetí dimenzi, útržky traktatu sexuálního tělesa po prevteleni, zrnive pohnutky, zvuky hominidnich organizmů, snici mladý muž píšící v zadu tvé mozkovny o tom jak opičí šicí stroje zasivaji koncepty do rozparaneho vodopadu tvých permutujicich hemisfer. 

Scéna Pátá; obrazovka třetí: Bodce, zrnive, definitivní proces rozkladu, ztracené emitory, frekvence, postavy dalne budoucnosti fikce, oddělené sexualitou autora, shledane jako scriptum ve VR. Ohorela horotvorstvi tajů nahoty. 

...Ticho 

Tripp-glitch