Za křížem dystopicke mise...

      Nastal pro něj čas usadit své myšlenky. Vnímat prožité jako nadcházející. Vnímat nadcházející jako možné.

 Niterné, fraktalni, ttelepaticke. Zasadit hudební mysl do původních lokaci. Skladatel zasednul za svou modulární klaviaturu a snil o budoucnosti. O soundtracku k naší disruptivni Éře. 

Rozložil své spektrum idejí do dvou palet. Jedna je to disharmonii a chaosu a druhá a harmonii a skladbě teplých elementů. Součinnost těchto dvou alb je ucelenost díla.

 Dlouho snil nad tím smyslem života, snažil se jej uchopit nástroji hudební explorace a neustálého posouvání experimentování. Na sklonku éry se mu podařilo zachytit záblesk toho smyslu. 

 Život jako jemnohmotna eerie s dystopickym vyznáním neuvěřitelné síly naděje. Předkové vyprávějící svým dětem příběhy jejich života, jejich počátku; varující je před naším zánikem. 

Dlouhý příběh se pomalu rodil v jeho mysli. Tekutý,  stejnohmotny monolit s nesmírně mnoha elementů. Vize tvořící a borici hranice imaginace. 

 Emancipace nové generace.