Poločas rozpadu.

Rozehrál jsem druhý poločas života,
měl jsem výkop!
Dosud jsem žil za vysokými hradbami,
za nimi vodní příkop,
který nepustil mě ven.

Zakřičel jsem:"Dost!"
Spustil padací most
a opustil tento svět nudy.
Kudy se pustím?Tudy!
Začnu si plnit každý sen!

Nevím,co se svobodou nabytou,
reálný život se mě jaksi netýká,
obden ležím v blátě,s hubou rozbitou,
každý sen mi mezi prsty uniká.
Tento svět je mi cizí.

Lidé zde nejsou čistí,
žena,která předstírá lásku,
večer se se mnou vyspí,
ráno mne opustí,svou čest dá v sázku.
S ní však i mé úspory zmizí.

Setkal jsem se s tvrdou realitou,
nenašel konec duhy.
Ač jsem měl myšlenku nápaditou,
mám rozbitou hubu...a dluhy!
Vrátím se za hradby chránící!

Stojím zde,před příkopem vodním,
návratu žádám bezúspěšně.
Byl jsem jen chvíli pryč,snad jen sto dní,
cítím se marně,směšně.
Prudká bolest mi prochází bránicí.

Jsem v roli slabého dětiny,
již nebudu mít dobrou náladu.
Život rozdělit jsem měl na třetiny,
teď mám na krku poločas rozpadu.
A bandu věřitelů.

Opustil jsem teplo domova,
chtěl jsem být dravec,lovec.
Má zkáza však není hotova,
i když jsem bezdomovec.
Kam dám spočinout svému tělu,

až přijde osvobození?
Cítí snad někdo možnost nápravy?

Bohužel!

Není!!!