Minulost

Ve starém pokoji vidím na rohové poličce jeden malý rámeček. Je zahalený studeným a smutným prachem, ale tváře na fotografii jsou ještě k rozeznání. Šťastný pár v objetí. Kdysi jsem toho muže znala, byl pohledný, milý, velmi spontánní a já ho tak milovala. Byl balzám pro mou duši, mým slunečným dnem, který mi vháněl úsměv a zář do mé tváře. Byli jsme nejlepší přátelé, nikdy jsem o něj nechtěla přijít. Byl mi vším. Do doby, než jsem potkala jiného, svou nynější lásku. Odjela jsem a záhy jsem poznala, že náš vztah už to není jako dřív. Rozhovory mizely v tichu a byly stále řidší a řidší, až později ustaly úplně. Mrzelo mne, že to takhle dopadlo, že můj přítel, kterého jsem milovala a svěřovala mu všechna svá tajemství a touhy, se mi vzdálil a najednou mne již nezná. Bohužel tak to v životě chodí. Sejde z očí, sejde z mysli …