Ruce

Sedíš ve tmě, stíny planou,
vzduch se mísí, všude klid,
prkna pod postelí vržou,
ty se třeseš z měsíce svit,

slza kane, nevšímáš si,
hlava třeští, šlachy křičí,
třes se rychle rozrůstá,
nevíš kdo si, mysl je už neklidná,

trhneš hlavou, dveře kvílí,
okna vítr rozráží,
běžíš, dech se zastavuje,
srdce čas už nevnímá,

řev se všude rozléhá,
drápy kůži servou stěží,
jizvy však tu zůstanou,
slzy vyschly zůstal hněv,

lapeš ještě po dechu,
drápy prodírají krk,
snaží se tě zastavit,
nedělej to, mocně řvou

ruce rychlé jako stín,
přeženou se přes štít domu,
řev ustává, hlava bolí,
tvář se zklidní, hlavu skloníš,

neviň je, jen sebe ztrap,
je to tvoje prokletí,
hlavu na dvě půlky dělí,
tělu nevládne už rozum tvůj,

krev tancuje po tvých rukou,
bolest skoro necítíš,
neviň je, to sebe ztrap,
je to vše jen tvoje vina.

Co je moje přání ptáš se?
Najít někoho kdo chytí mé ruce,
než se toho štítu dotknou.

Někdo kdo mě bude držet,
když poslední minuty mučení,
mé šlachy budou chtít utéct,
chytne mě a nepustí.

To je to co chci.