Prasklina

Pocit, jen pocit,
úzkost a strach,
pomalu se otáčíš,
ohlédneš se a ustrneš.

Na zdi za tebou,
malá prasklina,
malá skulina,
praská a hřmí.

Jdeš blíž,
jen se nahneš,
natáhneš prst,
ale prasklina se zacelí.

Kde je? Zmizela?
Už ji neuvidím?
Ale ten pocit...
Ten pocit tu stále je.

Stojíš na místě,
dýcháš seč můžeš,
srdce ti bije,
ruce se třesou.

Vše ustane... pak ale!
Hrudník se ti propadá,
nemůžeš dýchat,
začneš si drát kůži.

Podíváš se na hrudník,
je tam! Prasklina...

kosti v těle ti praskají,
tvůj vlastní hrudník tě drtí,
tíha těla tě spaluje,
prasklina se rozrůstá.

Co ale ty?
Ty nekřičíš, ty neprosíš,
ty neutíkáš, nesnažíš se.

Ale smrt nevítáš,
jen... jen stojíš,
jen vnímáš ten praskot,
ten hluk se v píseň mění,

vše se uklidní,
naposledy se vzepřeš ze všech sil,
prasklina tě pohltí,
staneš se sám prasklinou na zdi.