Láskou přeražené srdce

Láskou přeražené srdce

Moje nohy našlapují na zmrzlou zem. Každým krokem rozšiřuji prasklinu. Ledový vítr mi ostře odhrnuje vlasy ze studené tváře. Vypouštím horký vzdych do chladného temna, téměř do ničeho. Všechno spí, rty mám suché, prsty zmrzlé, oči unaveně osvětluje jas z mobilu. Všechno je jinak. Můj kus svaloviny co je často vyobrazen, jako znak zamilovaných, nežije. Všechno zhaslo. S bolestí která mi vyhrkne slzy do očí pomalu natahuji směs tabáku a nikotinu. Dýchám tichého zabijáka. Jeví se jako lék, co mě oblbne a odprostí od bolesti. Ovšem je ještě daleko horší. Za své služby si vybere daň. Daň které se říká život. Okrádá mě o vteřiny, minuty, dny života a to jen abych necítila takovou bolest. Kouř mi pohlcuje vlasy, začínám být cítit tou neblahou vůní cigaret. Ještě několikrát potáhnu do plic ten jedovatý plyn. Poslední výdech si vychutnám. Horký kouř ze vší síly vydechnu do zimního vzduchu. Můj horký dech je nůž, prořezávající se zimou. Když se kouř ztratí upustím filtr z cigarety na zem. Žhavý kousek padá do křišťálově bílé sněhu, kde bojuje o přežití. Síla zimy je silnější a po bezvládném boji poslední žhavý kousek tiše uhasíná na zmrzlé zemi. Koukám na to, vidím všechny ty chvíle a naděje, které umírají stejně, jako ten bezvládný nevinný filtr u mých nohou. V co má člověk věřit, když se láska ukáže v tom nejhorším světle? Naděje najednou prchá dál a city jsou mučeny. Kapky slz dopadají na bundu a zanechávají po sobě mokré cestičky. Pomalinku zavírám oči a přesně vím co tohle znamená...