Kavárna nenaplněné lásky

Náhodně jsem ladila rádio, dívala se z velkého francouzského okna na rušnou podvečerní ulici.
Bolero! Tuhle skladbu miluju. Právě vystihla moji momentální náladu. Je pátek večer a já dnes nešla do své oblíbené kavárny. Mají tam nejluxusnější kafe, které jsem kdy pila. Jsem doslova posedlá jeho silnou vůní.
Důvod proč jsem tam přestala chodit je prostý. Za vším hledej chlapa. Pracuje tam moje jediná, velká a bohužel bývalá láska.
Kolik večerů jsem tam strávila, hlavně po pracovní době. Kolik výstřiků a tichých sténání jsme si užili v maličké šatně a ještě menší koupelně.
V prostorné kavárně jsme to nikdy nedělali. Na to byl Kryštof příliš konzervativní.

Jaké pak bylo překvapení, že se poměrně často u baru objevovala dlouhovlasá holka, která přesně odpovídala jeho vkusu. Od první chvíle jsem jí neměla ráda. Tušila jsem velkou konkurenci.
Za čas ho svedla a cíleně s ním otěhotněla. Nedávno měli svatbu. Já se to dozvěděla úplně náhodou od cizích lidí. Co si myslel? Že ututlá těhotnou přítelkyni? Prý mě nechtěl zraňovat. Proto celou dobu mlčel.

Věděla jsem, že je to úplný konec! On si nedal říct. Scházel se se mnou dál. Né v baru, ale ve své, nebo spíš její ložnici. Ke klasickému koitu nikdy nedošlo. Copak jsem mohla? V jejím nadýchaným modrým povlečení a nad námi zdobily zedˇ obrázky nevinných jemných konvalinek. Sakra Kryštofe, proč si mě sem nezval když si byl svobodný. Už včera bylo pozdě.